Hurá, od ledna přivítáme Supehrubou mzdu!

Tak už je to tady! Konečně už bude každý z nás vědět, jaká je jeho cena na trhu práce a hlavně, jak velké jsou všechny jeho odvody...

Každý to od nového roku zjistí přímo na výplatní pásce, na které se mu změní jeho hrubá mzda na superhruhou, tedy zvýší se mu o plných 35%. Ale zároveň zjistí, že tyto peníze neuvidí, neboť přesně o stejnou cenu se mu zvýší odvody. Není to novinka, neboť tuto částku za zaměstnance zaplatil a i nyní platí jeho zaměstnavatel, ale teď nikde není vidět.Od ledna se tedy dosti zviditelní - místo například deseti tisíc se mávnutím prvních lednových dní a fiskálních reforem promění v částku 13 500 Kč.

Není to jen administrativní úprava, ale hlavně psychologická. Za prvé máme v hlavě nastavenou jistou cenovou hladinu, se kterou všechny věci či služby poměřujeme. Takže zvýšení mzdy, i když jen optické, se může odrazit v pozitivnějším hodnocení své práce. Pravý opak pocítili Italové, když jim jejich liru nahradilo euro. Najednou neměli milionové platy, ale pouze v řádech tisíců. Jejich celoživotní měrný systém se ze dne na den zhroutil a trvalo několik měsíců, než se s tím sžili a nastavili si nová měřítka. Za druhé se psychologicky zvýší odvody, které každý zaměstnanec zaplatí. Totiž vynoří se z anonymity - součet daní, sociálního a zdravotní pojištění vytvoří velmi vysokou cifru. Když se pak zaměstnanec podívá na poslední řádek své výplatní pásky a uvidí tu okleštěnou částku čisté mzdy, mohlo by jej napadnout, zda potřebujeme tak velké sociální výdaje a především tak rozsáhlý, nepřehledný a demotivující systém přerozdělování v celé společnosti.

Z tohoto pohledu je další pozitivní zprávou revoluční změna vyplácení přídavků na děti. Ne již několik generací zakořeněný plošný příjem, ale zavedení daňových úlev! Kdo si více vydělá, může získat pro své děti více, což bude velice motivační faktor pro odklon od současného stylu nastavené ruky. Je samozřejmé, že je třeba pomoci nízkopříjmovým rodinám či nějakým způsobem i hendikepovaným.

Tyto dvě změny nejsou jen prvním krokem ke změně státních financí, ale především ke změně tak dlouho zakořeněného stylu myšlení - proč se mám více namáhat, když se mi to stejně nevyplatí? Tak snad se nám již brzy bude naše práce vyplácet!