Bude potřeba k potratu souhlas i od znásilňovatele?

Podle nového plánu "našich" lidovců je třeba razantně omezit interrupce, i když jejich počet v posledních letech stále klesá. Jedním z kroků k tomuto omezení je i souhlas otce k interrupci....

Pravidla pro potraty jsou součástí reformy zdravotnictví. Jak tedy vypadá návrh změn? Prodloužení o dva roky (na 18 let věku matky), kdy si žena může zažádat o interrupci (dříve pak jen se souhlasem rodičů). Také doba, kdy je možné ještě interrupci provést by se zkrátila u zdravotních důvodů maximálně do 18. týdne a z nezdravotních důvodů maximálně do 12. týdne (nyní lze kvůli genetickým rizikům provést interrupci do 24 týdnů těhotenství a bez časového omezení, když je ohrožen život matky či plod je těžce poškozen). Ale ještě podstatnější je to, že má být zákrok proveden jen tehdy, bude-li s tím souhlasit i otec dítěte!

Podle posledních průzkumů, vychovávají v současnosti pouze dvě třetiny otců své skutečné děti. Zbylá třetina dětí je pozůstatkem náhodného či mileneckého vztahu mimo manželství. Jak tedy do již tak složitých rodinných vztahů zasáhne uvažovaná novela, pokud bude schválená? Bude třeba souhlas milence (tedy biologického otce) či manžela? Když se bude jednat o souhlas milence, zdravotníci samozřejmě uvidí ze zdravotní dokumentace a dokladů, že je například těhotná žena vdaná a muž svobodný. Nebude k tomu nutný tedy i souhlas manžela? Vždyť už nyní, když si chce vzít půjčku jeden z manželů, musí s ní souhlasit i ten druhý. Sám si myslím, že dítě je důležitější než nějaká i dlouhodobější půjčka.

Nyní se jistě hodně nevěr dá zahladit, i když poslední dobou ji objevují nové komunikační kanály - e-maily, mobily i chat. A nyní by to vyšlo všechno napovrch. Tedy v případě, že by si toto dítě žena nechtěla nechat.

Z návrhu vyplývá, že ze zdravotních hledisek by se interrupce prováděli pouze do 18. týdne těhotenství. Ale co když se zjistí, že je plod poškozen později? Znamenalo by to donosit třeba i mrtvé dítě? Takovýchto otazníků je u této novely celá řada.

Navrhuje se souhlas otce, ale co by se stalo po znásilnění? Myslíte si, že by takový násilník s tímto zákrokem souhlasil? Tomu to bude jistě jedno, naopak bude třeba rád, že se narodí jeho další potomek, který jistě bude mít tyto jeho „správné" geny. A co když tohoto pachatele znásilnění nikdo nechytí? Potom také bude muset žena dítě donosit? A každým dnem, nejen v době těhotenství, bude na tuto strašlivou chvíli vzpomínat?

Naše společnost je považována za jednu z nejliberálnějších na světě. Nechtějme o tuto pozici přijít, aby naše ženy musely tyto zákroky podstupovat v cizině a nebo ilegálně a s velkou pravděpodobností zdravotních komplikací.