Včelí roj

Se smutkem sleduji, jak ve světě ubývá včel. Vzpomněl jsem si přitom na jednu příhodu.

Ráno jsem nic netuše pod jabloní sekal trávu drůbeži. Najednou slyším bzučení nad hlavou. Podivná věc - neboť jabloň již byla dávno odkvetlá. Podíval jsem se nad sebe a co vidím -  včelí roj! Přemýšlel jsem, co bude nejlepší udělat. Doma byly moje dvě malé dcery a nechtěl jsem riskovat jejich pobodání. Asi nejlepší by bylo zavolat hasiče – jistě mají zkušenosti se včelstvy. Vytočil jsem tedy 150, v dobré víře, že včelky dají do pytlíku a přendají do nějakého úlu, přímo včelaři. Hlas v telefonu mne nejdříve podrobně vyzpovídal (skoro chtěl vědět i číslo mých bot-kdyby hořelo, tak by už snad ani nemuseli jezdit). Poté mi sdělil, že hasiči přijedou až za chvíli. Spěchal jsem za neodkladnou záležitostí a měl jsem pouze 3/4 hodiny čas, trnul jsem zda to stihnou. K mému překvapení jsem téměř ihned uslyšel houkání a již před naším domem stála velká hasičská cisterna. Z ní vyskákalo několik hasičů a jejich velitel mi hned vyčinil, že nestojím před domem a nečekám je, neboť museli adresu dlouho hledat! Když jsem mu řekl, že hasiči by snad měli Prostějov znát (zvláště, když bydlím prakticky za rohem), dozvěděl jsem se, že on sám nebydlí v Prostějově, město  nezná a tedy musí každou adresu HLEDAT! Na to jsem odvětil: “V telefonu mi řekli, že přijedete až za chvíli…“ Velitel se zamyslel a řekl:,,Říkali za chvíli?? To je u nás do dvou minut!" Potom následoval podrobný křížový výslech. Musel jsem sdělit kdo je majitel, kdo uživatel domu, znovu přesnou adresu (!) svoje rodné číslo atd. Bylo mi sděleno, že kvůli mně bude muset sepisovat dlouhý protokol. A toto sepisování bude delší než celý zásah. Hasiči si mezitím oblékli ochranné pomůcky - proti včelímu píchnutí, čím potěšili zvláště moje dcery, kterým to připadalo velice směšné. (Kdyby je píchla nějaká včelka - už by jim to asi tak moc směšné nepřipadalo.) Musel jsem posléze ukázat, kde je elektrická zásuvka a přinést k ní konec prodlužovací šňůry. Ale nesměl jsem ji zapojit. Poté další hasič přinesl vysavač (!), zapojil ho, spouštěl a divil se, že nefunguje. Proč prý to není zapojené - ptal se nechápavě. Poté si hasiči chvíli vysvětlovali - proč mi zakázali prodlužovací šňůru zapojit (samozřejmě - z bezpečnostních důvodů). Následně jsem byl vyzván, abych konečně připojil elektrický proud a zásah mohl začít. Bylo mi sděleno, že včely vysají a tím i ihned usmrtí. Mrtvé potom vysypou na zahradu.  Několikrát mi bylo také vyčítáno, že by si to měli dělat včelaři samotní, že to není práce hasičů a že přitom k rojům musí přijíždět denně. Vysávali včely 3x. Dost jich vždy uletělo. Poté jsem byl ujištěn, že zbytek včel se do hodiny rozletí po okolí. Byl jsem vyzván k odpojení prodlužovací šňůry od přívodu elektřiny. Hasiči konečně odjeli. Zbytek včel si oddechl. Já rovněž.

Co bylo dál? Přeživší včely dále poletovaly kolem jabloně - zjevně velmi vydrážděné, ale s neměnným odhodláním vytrvat na místě. Na zahradu jsem šel raději až odpoledne. Včelí královnu se asi nepodařilo vysát a zbytek včel tvořil na jabloni ještě velice pěkný hrozen - ve tvaru  i velikosti větší hrušky. Zavolal jsem opět tedy na číslo 150 a bylo mi sděleno, že mám počkat, až se včely usadí (i když  již usazeny byly…) a v 17 hodin nechť opět zavolám. Toto jsem učinil a bylo mi opět sděleno, že mám počkat, až se včely usadí  a zavolat ráno… Uposlechl jsem a hasiči dopoledne konečně  přijeli. Vysáli  včely opět vysavačem, a na stromě po jejich odjezdu zůstalo asi 25 včelek - cítíce ještě královnu - poletovaly zoufale kolem.

I já jsem byl po všech těch peripetiích zoufalý- bylo mi líto mrtvých včel. Kdybych to věděl dopředu, snažil bych se raději sehnat nějakého včelaře…