Kdo chce být zdravý – jde na poštu

Trápí vás zdraví a zároveň děsí regulační poplatky? Chcete být zdrávi a cítit se svěže? Dle rady většiny lékařů je velmi zdravá procházka. A každý člověk by měl minimálně jednu denně absolvovat. Obzvláště potom svůj nápad doporučuji lidem s nízkým tlakem. Nač brát drahé léky na zvyšování krevního tlaku? (Spousta z nich má navíc vedlejší nežádoucí účinky!) Na České poště se vám krevní tlak zvedne okamžitě! Stačí pouze vejít dovnitř a podívat se na obrovskou frontu, která se táhne až ke dveřím. Výhodou také je, že sem můžete přijít v kteroukoliv denní dobu a množství lidí čekajících na poštovní služby bude pořád stejné.

Myslím, že si Česká pošta toho vzala na bedra příliš. Prodává skoro vše. Pomalu to připomíná supermarket. Nabízí i spoření a půjčky. Navíc ,,rozšířila“ svoje služby o přepážky České Pojišťovny, které ovšem stojí mimo zájem lidí. Zatím jsem tam nikdy neviděl ani jednoho zájemce o tyto služby. Samozřejmě tím ubylo přepážek pošty… A jakoby toho nebylo málo, některé zbylé jsou stejně zavřené. A k tomu se sem chodí hlásit i nezaměstnaní…

Dnes v 16,55 hodin jsem i já dorazil na naši hlavní poštu. Naivně jsem si stoupnul do fronty a čekal… Asi po 15 minutách stáli u okének ale stále ti samí lidé. Fronta se vůbec nepohnula. Pracovnice za přepážkou neustále pobíhala a vyptávala se ostatních pracovnic. Nevěděla si opakovaně rady. Nervozita lidí stoupala… Mnozí zákazníci, i když stáli uprostřed fronty – odcházeli raději domů. Na řadu jsem se dostal až po téměř ¾ hodině. Chtěl jsem si pouze vyzvednout zásilku, kterou se nezdařilo doručit poštovní doručovatelce. Na lístku ve schránce bylo napsáno, že si mohu zásilku vyzvednout dnes od 17,00 hodin. Nyní bylo už 17,40… Naivně jsem lístek i s občanským průkazem předal slečně za přepážkou. Ta mé jméno dlouze a usilovně hledala v počítači, leč marně. Sdělila mi, že doručovatelka stále ještě neudělala zápis v počítači a zásilku mi tedy nemůže vydat. Když jsem se jí slušně zeptal, co mám tedy dělat – neodpověděla. Po několikanásobném zopakování dotazu mi ,,bystře“ sdělila, že si mám dělat co chci – že mi nemůže nařizovat co mám dělat. Znovu jsem se ji tedy zeptal zda mám jít domů a jestli mi zásilku třeba doručí znovu. Odvětila mi, že mám zkusit počkat ¼ hodiny. Což jsem odmítnul, neboť jednak jsem už dost čekal ve frontě a jednak bych riskoval, že mě z pošty rovnou vyvedou, neboť v 18,00 už zavírali. Po mém dalším dotazu, jak celou věc vyřešit se pracovnice snažila přepážku uzavřít a to i přesto že mi nejenže nevrátila lístek s oznámením o uložení zásilky, ale ani můj občanský průkaz. Odstrčil jsem tedy cedulku a na všechny poznámky slečny za přepážkou – kolik má práce a že zásilku zkrátka nedostanu -  jsem pouze opakoval, ať mi zavolá  vedoucího. Potom, co jsem svoji žádost o schůzku s jejím nadřízeným zopakoval zhruba desetkrát, zjistila že bude muset zásilku asi přece jenom najít…

 Na tyto nedoručené zásilky byly na poště dva koše. Pracovnice pětkrát pečlivě prozkoumala jeden z nich. Poté když se už dostatečně ujistila, že můj dopis tam není, byla nucena udělat dlouhé dva kroky k druhému koši. Zde konečně zásilku objevila. Dokonce mi ji proti podpisu předala! A ani mi moc nespílala. Sice už ji zcela vypověděl službu počítač a občanku mi hodila tak, že jsem ji stěží zachytil, ale vše se mi nakonec podařilo vyřídit! Ještě jsem zaregistroval, jak se pracovnici podařilo konečně přepážku uzavřít a zákazníci pošty, kteří stáli za mnou už nebyli obslouženi a museli přejít k vedlejšímu okénku, ale já jsem to měl! Měl jsem svůj dopis, který jsem si tak tvrdě vybojoval!

Celou cestu domu mě hřálo toto vědomí a procházku jsem si tak náležitě vychutnal… Srdce mi bušilo a prokrvovalo končetiny ztuhlé stáním ve frontě. Co víc jsem dnes pro své zdraví ještě mohl udělat…?