Vliv nákazy COVID 19 v širších ekonomických souvislostech, připravenost české vlády na neznámé hrozby.
Zavirovaná ekonomika
V posledních dnech a týdnech sdělovacím prostředkům vládne jednoznačně téma koronaviru, neboli šíření viru COVID-19 z čínského města Wu-chan dál do světa, Evropu nevyjímaje. Nerad bych se pouštěl do spekulací o vzniku viru nebo o opodstatněnosti některých přijatých bezpečnostních opatření, nicméně v dnešním globalizovaném světě nesmíme opomenout ani ekonomický dopad virové epidemie.
Odhad Mezinárodního měnového fondu v tuto chvíli počítá se zpomalením růstu čínské ekonomiky z šesti procent na 5,6 procenta, ale přiznejme si, že je to spíše odhad optimistický, který nepočítá s případným zhoršením epidemie, spíše s jejím brzkým koncem a rychlým řešením následků. Nepochybuji, že organizačně zdatná Čína si nakonec s negativními dopady koronaviru na svou ekonomiku poradí stejně dobře a rychle jako se stavbou dálnic. Jenže u nás je situace o dost odlišnější, pokud by tu epidemie vypukla a řešila se jako rekonstrukce D1, tak bych si možná raději přál být v Číně… Ale raději zpět k ekonomice a průmyslu, celosvětové dopady šíření COVID-19 měřené v poklesu růstu světové ekonomiky jsou prozatím odhadovány na minus 1,2 procenta HDP. Vše bude nesmírně záležet na dalším vývoji šíření nemoci, a hlavně zda přeroste či nepřeroste do pandemie.
Svůj podíl na poklesu ekonomiky a průmyslu bude mít jistě i panika, kterou velkou měrou podporují média. V Itálii už obchodníci hlásí obavy z poklesu tržeb zejména v turistických lokalitách, jakými jsou Řím nebo Milano. Opačná je situace u nás, obchodníci se doslova radují z druhých Vánoc, na odbyt jdou zejména trvanlivé potraviny a respirátory. Nákupní horečka kulminovala v posledních dnech, zásluhu na tom určitě měla i „uklidňující“ slova předsedy Správy státních hmotných rezerv Pavla Švagra, stát prý má v případě nouze zásobu jídla pouze na 1,3 dny. Z úst vysokého státního úředníka tedy zaznělo potvrzení neschopnosti státu řešit i vážnější potravinovou krizi v případě stavu nouze. Ve světle jeho slov mám pro nakupující o něco větší pochopení, nechtějí se spoléhat na stát, ale raději sami na sebe, což je vždy dobrý přístup.
Celosvětová ekonomika je v dnešním globalizovaném světě velmi propojená a dalo by se říci i závislá na Číně a její produkci. České vývozy do Čínské lidové republiky za posledních pět let zaznamenávají trvale rostoucí tendence, v roce 2018 činil objem exportu do Číny 56,173 miliardy korun. K tomu si musíme připočíst i naše exporty různých dílů a průmyslových polotovarů do Německa, které se zde zkompletují a následně vyvezou hotové do Číny. Pokud by v Asii došlo k poklesu odbytu kvůli snížené poptávce zásluhou šířícího se koronaviru či státem nařízené karantény, znamenalo by to pro české podniky ztížení situace na těchto trzích a následně i snížení výroby u nás, než by se našly náhradní trhy, pokud by se tedy vůbec podařilo je najít. Pokles hospodářského růstu by pak byl logickým důsledkem.
Pokud se na naši ekonomiku podíváme z hlediska dovozu, zjistíme ještě větší propojenost s Čínou, v roce 2017 zaznamenal Český statistický úřad podíl Číny na našem importu v hodnotě 12,5% , první je opět Německo s 25,8 %, ale opět si zrovna tak jako u exportu musíme uvědomit, že k našim sousedům se z Číny doveze spousta subdodávek, které se následně zhotoví v Německu, a po té dovezou k nám. Skutečná závislost na čínském importu bude tudíž vyšší. Pokud by podniky v Číně měly kvůli COVID-19 dlouhodobější výpadky výroby znamenalo by to pro nás mimo jiné i inflační tlaky, protože by se toto zboží muselo importovat z jiných zemí s vyššími místními mzdami a tudíž s dražšími výrobky.
Snažím se ale nebýt příliš pesimistický, každou mimořádnou situaci v ekonomice vidím také jako příležitost k poučení a šanci dělat věci pro příště trochu jinak a možná i lépe. Z pevně propojeného řetězce globálních obchodních vztahů nelze jistě jen tak lehce vystoupit a najet na cestu naprosté soběstačnosti, na to je český trh příliš malý a solidní zahraniční obchodní partnery ke své prosperitě potřebujeme. Nicméně mě napadá, že by vláda měla mnohem více dlouhodobě podporovat malé a střední podnikatele, kteří vždy tvořili pilíře ekonomiky této země a my spotřebitelé bychom se možná měli více zamyslet nad naší závislostí na spotřebním zboží z Číny, které by leckdy šlo nahradit zbožím právě od lokálních producentů.
Nezbývá než dodat, držme sobě i ekonomice palce a hlavně, nepanikařme, koronavirus napadá dýchací cesty nikoli mozek, takže chladnou hlavu a hodně sil všem!
