Záchranný kruh evropské ekonomiky - ale s olověným závažím

Evropská komise v minulém týdnu předložila návrh záchranného balíčku pro členské země v celkové výši 750 miliard EUR, tedy zhruba 20 bilionů korun. Peníze mají jít na obnovu ekonomik jednotlivých zemí postižených koronavirovou krizí. EK navíc prozradila, že dvě třetiny z této částky budou ve formě nevratných příspěvků a zbylá třetina formou úvěrů. Více jak 300 miliard je rezervováno pro nejvíce postižené země, tedy pro Itálii a Španělsko. Na Českou republiku zbude 20 miliard EUR.

Tolik zprávy, které se můžete dočíst v našich a v evropských médiích. Jsou to pouhá čísla a běžnému člověku nic moc neřeknou, ale každého z nás by už dnes mělo zajímat, kde na to Evropská unie vezme. Předsedkyně komise von der Leyenová prohlásila, že EK si díky svému silnému ratingu bude půjčovat na kapitálových trzích. Všichni víme, že dluhy se musí splatit a tahle půjčka vyjde draho zejména budoucí generace, komise chce totiž dluh splácet až po ukončení příštího sedmiletého volebního období, tedy až v roce 2028. Zdá se mi to nebo je to opět obvyklý přístup EU ve stylu „po nás potopa“? Teď vás bez vašeho souhlasu rekordně zadlužíme a co bude za sedm let, nás až tak moc nezajímá, to už si vyřešte sami. Alarmující je navíc fakt, že doba splatnosti má být třicet let, tři desetiletí s takovýmto obřím dluhem není zrovna nejlepší dědictví, které přenecháme našim dětem.

Jako problematické vidím i rozdělení prostředků mezi jednotlivé státy, více jak třetina pro Itálii a Španělsko, které sice byly postiženy koronavirem opravdu hodně, ale je na čase si přiznat, že jejich ekonomiky si už předtím vedly dlouhodobě špatně. V roce 2018 byl státní dluh Itálie astronomických 134,8 % HDP, což svědčí o dlouhodobém tragickém hospodaření země a má slova reflektují i světové ratingové agentury, podle mezinárodně uznávané společnosti Standard&Poor je tato jižní země hodnocena jako BBB minus, tedy s negativním výhledem do budoucna, Španělsko je na tom s ratingem úplně stejně. Nelze tudíž všechno svádět na koronavirus, tyto ekonomiky potřebovaly hlubokou vnitřní reformu již dříve a pouhé sypání peněz do systému jim nemůže nikdy pomoci. Navíc nepoměr mezi malým objemem peněz pro ČR i pro některé další členské země a obřím balíkem pro jižní státy vyvolá pnutí mezi jednotlivými členy EU.

Při rozdělování peněz by měla podle EK hrát roli také míra nezaměstnanosti, my máme tu „smůlu“, že je u nás dlouhodobě nízká. Takže nastane absurdní situace, kdy budeme v podstatě znevýhodněni za svou pracovitost. Itálie nebo Španělsko každoročně dováží zahraniční pracovníky na sezónní práce v zemědělství, protože Italům nebo Španělům se prostě pracovat nechce. Přijde vám to spravedlivé? Mně ani náhodou, odmítám zadlužit svoje potomky jen proto, aby si někteří italští nebo španělští občané i v příštích letech mohli relativně dobře žít jako nezaměstnaní.

Eskalující spory a rozdíly mezi severem a jihem Evropské unie jsou mimo jiné i jedním z důvodů proč je pro ČR výhodné, že nemáme euro a stále si držíme naši českou korunu. Jednak si stále můžeme sami rozhodovat o regulaci ekonomiky pomocí centrální banky, ale také se nemusíme kvůli euru podílet na řadě finančních problémů v Eurozóně, které budou velice pravděpodobně v budoucnu narůstat. Mohlo by se navíc lehce stát, že opatření Evropské centrální banky by na českou ekonomiku mohlo mít spíše negativní dopad, pokud bychom přijali euro a odevzdali tak část své suverenity v podobě České národní banky Evropské unii.

Mnozí zřejmě namítnou, že Česká republika z EU dostává dotace na svůj rozvoj, to už za pár let nebude platit a od roku 2024 budeme čistými plátci, to znamená, že do Unie pošleme více peněz, než z ní dostaneme. Ve světle tohoto faktu se chystaná pomoc EK jeví ještě hůř, protože na splácení dluhu musí EU někde vzít peníze. Předpokládá se navíc zavedení nových ekologických a digitálních daní, očekávat lze i zvýšený tisk peněz Evropskou centrální bankou a tudíž i nárůst inflace.

Ačkoli se mnozí radovali, že záchranný balíček je výrazem snahy o jednotu EU, mám dojem, že půjde opět o pravý opak a stávající problémy to jen prohloubí. Evropská unie musí začít restartem, nikoli zadlužováním našich dětí a vnoučat, protože v téhle podobě je to asi taková pomoc jako, když hodíte tonoucímu záchranný kruh s olověným závažím.