Vzděláním k prosperitě

Kvalitní pedagog na škole musí mít adekvátní finanční ohodnocení! Platí, že ty nejlepší lidi musíte do školství přitáhnout. Náklady na takové kvalitní pedagogy jsou ryzí investicí do našich dětí a budoucí prosperity národa.

V posledních týdnech slýcháme o výhodách a nevýhodách on-line výuky, to ovšem není jediná výzva, před kterou náš vzdělávací systém stojí. Z pohledu ekonoma jasně vidím souvislost mezi růstem ekonomiky a kvalitou vzdělávání. Navíc spolu úzce souvisí samotné vzdělávání a konkurenceschopnost, ať už na úrovni státu nebo jednotlivce na trhu práce. Odborníci ze Světového ekonomického fóra každoročně vydávají zprávu „The Global Competitivness Report“, tedy informace o celosvětové konkurenceschopnosti. Tým profesora Klause Schwaba dělí jednotlivé země do tří skupin podle vyspělosti jejich ekonomik, v první skupině a nejnižším stádiu jsou státy, kde ekonomický růst táhnou přírodní zdroje a nekvalifikovaná pracovní síla, na opačném pólu je nejvyšší skupina s nejvyspělejšími ekonomikami a růstem způsobeným inovacemi a náročnými výrobními procesy, dochází zde k tvorbě nejvyšší přidané hodnoty a zároveň k vysokým nárokům na vzdělání a školství.

Česká republika momentálně zaujímá 32. místo žebříčku z celkových 141 hodnocených zemí. Možná si řeknete, že to není až tak špatný výsledek, na druhou stranu se domnívám, že máme na víc. Sousední Rakousko je totiž hned o jedenáct příček před námi a Německo okupuje skvělé sedmé místo, takže v tomto světle není naše umístění v čtvrté desítce žádným velkým úspěchem.

A jaké kroky konkrétně by měly v reformě školství a vzdělávání přijít? Pokud jde o základní stupeň jako osu celého vzdělávacího systému, tak zde je velmi důležitá kvalita pedagogů, kdy výborný učitel naučí žáka především „se učit“, ale také je schopen ho motivovat k rozvoji v určité oblasti a zároveň umí rozpoznat talentované děti. Kvalitní pedagog na škole musí mít adekvátní finanční ohodnocení, prostě platí, že ty nejlepší lidi musíte do školství přitáhnout, nejedná se o žádné vyhazování peněz jako v případě plošné inkluze a politické indoktrinace, ale o ryzí investici do budoucnosti.

Pro kvalitní středoškolské vzdělávání je nutné stanovit jednotné a přehledné požadavky k maturitní zkoušce a zastavit přijímání studentů na SŠ bez patřičných studijních předpokladů. Zároveň si stojím za přínosem propojení učňovského školství s praxí, kdy se schopní řemeslníci a podnikatelé spolupodílí na vzdělání svých následovníků. Nemusíme ani vymýšlet celý systém tohoto modelu, stačí nakouknout pro inspiraci k jižním sousedům. V Rakousku už řadu let fungují tzv. Lehrbetriebe, tedy firmy a živnostníci zaměstnávající učně, kteří u nich vykonávají nejen svou praxi, ale často zde také najdou první pracovní místo po ukončení studia.

Nejvyšší stupeň vzdělání, tedy vysokoškolské, by také měl doznat určitých změn. Podporu si zaslouží především obory, které mají vazbu s reálnou poptávkou zaměstnavatelů a skutečným vědním základem. Je potřeba poctivá organizace univerzit a podpora těch nejlepších. Příležitost pro rostoucí konkurenceschopnost vidím také v primárním výzkumu, organizovaném právě universitami.

Odborníci na vzdělání často argumentují, že v ČR jsou poměrně nízké výdaje na vzdělání, v roce 2017 to bylo asi 4 % HDP, kdežto průměr zemí OECD činil 5,2%.  Toto je šetření na nepravém místě, do vzdělávání by mělo jít více finančních prostředků, ovšem za zvýšené kontroly efektivity využití těchto peněz. Protože jen tak připravíme děti a studenty na jejich reálné zapojení do trhu práce v budoucnosti a hlavně dosáhneme pružné, konkurenceschopné a výkonné ekonomiky, která bude generovat přínosy pro celou společnost.