Stát v rozkladu

Je sice okurková sezóna, ale tohle téma by vám ujít nemělo a myslím, že už jste si toho taky všimli, teď v létě ještě o něco víc. Náš stát je prostě v rozkladu, nejviditelnější a nejcitelnější na vlastní kůži je to zřejmě při cestování po republice. Pokud zvolíte jízdu autem, čekají vás nekonečné a často nesmyslné objížďky a uzavírky. Takovým smutným mementem za celý stát by mohla být objížďka Novomlýnských nádrží u Mikulova, několik měsíců předem zde byl provizorní most, ovšem práce na novém se mezitím nekonala, ta začala až v březnu, kdy se provizorium dostalo do havarijního stavu, a na dlouhých devět měsíců se musíte kodrcat po objízdné trase vedoucí přes rozpadající se silnice třetí třídy. Nervy tečou nejen řidičům, ale i obyvatelům vesnic, přes které je vedena objížďka. Do stavu opravdového vzteku se dostanete až za hranicemi s Rakouskem, kdy zjistíte, že jejich dálnice už vede takřka k hraniční čáře. Obchvat poslední vesnice Drasenhofen byl postaven za 18 měsíců, kdežto obchvat Mikulova je stále jen na papíře.

Předseda vlády se sice vymlouvá, že nejsme v EU tak dlouho jako Španělsko a tudíž nemůžeme mít takovou síť dálnic a silnic z evropských peněz. Jenže náš soused Polsko je v EU stejnou dobu a od roku 2010 postavili více jak desetkrát tolik dálnic, u nás to bylo smutných 75 kilometrů, u nich 780 kilometrů. Jestli vám ještě toto nepřipadá katastrofální, tak stav na našich železnicích už se tomu blíží. Nechci hodnotit selhání lidského faktoru při posledních nehodách na kolejích, ale fakt, že neexistuje špičkové moderní, automatické zabezpečovací zařízení na všech tratích je prostě alarmující. Nebo se vážně chcete dostat do stavu, kdy před cestou vlakem bude nutné pomalu sepsat závěť?

Moc dobře na tom není ani naše zdravotnictví, jehož největší předností jsou momentálně obětavost vzdělaného zdravotnického personálu a jejich ochota sloužit přesčasy. Ale někde to prostě už nejde, jako třeba v chebské nemocnici, kde bude přes léto uzavřená interna, takže se občanům z celého okresu dramaticky zhorší dostupnost péče. Dlouhodobě chybí koncepce reformy zdravotnictví postavená na solidaritě, ale také na udržitelnosti celého systému. Pokud to takhle půjde dál, tak zejména příhraniční okresy budou trpět čím dál horší zdravotní péčí, která bude téměř nedostupná. Nedovedu si představit, jak senior pojede se svým problémem například až do Plzně autobusem, to je navíc i dost nedůstojné, pokud celý život platil zdravotní pojištění.

Jako ekonoma mě trápí i stav veřejných financí, schválený astronomický schodek a poslušné sklapnutí podpatků v Bruselu, kdy budeme ručit za dluhy všech států, včetně zemí Eurozóny je pomyslnou cestou do pekel. K prosperitě se prostě propůjčovat nedá, ta vzniká jedině prací chytrých hlav a šikovných rukou a je smutné, že se lídři EU tváří tak sebejistě, jakoby neplatilo, že všechny dluhy se jednou musí splatit i s úroky.

Možná nejhorší je počínající rozklad společenský, všimli jste si, jak je poslední dobou vše vyhrocené? Nejlepším důkazem ostré rozpolcenosti je předchozí prezidentská volba, příznivci obou kandidátů by se snad byli schopni rozhádat do krve a výsledek nakonec odpovídá rozštěpení společnosti. Navíc si spousta lidí zejména z mladší generace myslí, že vše si vydupou nějakou demonstrací či hnutím. Ne, respekt k čemukoli nevzniká z uřvanosti a ukřivděnosti, ale ze smysluplného dialogu a činů. Dokud budou hlavní zbraně jakéhokoli hnutí vandalismus, mediální vymývání hlav ve spřátelených novinách a špinění ostatních s odlišnými názory, tak se nikam neposuneme, spíše naopak, dojde k vykopávání ještě hlubších názorových příkopů mezi oběma stranami.

Možná jste moje předchozí řádky vyhodnotili jako příliš pesimistické čtení, ano, veselé to není, ale jen pokud si přiznáme, že náš stát je skutečně v rozkladu, tak můžeme něco změnit. A já to určitě nevzdám, protože nechci svým dětem jednou předávat spálenou zem, kde se jim bude špatně žít.