V Trikoloře si pevně stojíme za názorem, že stát je tu pro lidi a ne naopak, je pro nás nemyslitelné, aby státní agenda, regulace a zbytečné zákony zasahovaly v nadbytečné míře do života nás všech.
Přesně toto české přísloví se mi vybavilo, když jsem si tento týden pročítal osobní zkušenosti podnikatelů s navrhovanou pomocí od státu v době koronakrize. Vesměs se všemi příběhy jako červená nit táhnou slova o nekoncepčnosti, špatné organizaci, přílišné složitosti, liknavosti a zmatečnosti ze strany úřadů.
Konkrétně například program Antivirus od Ministerstva práce a sociálních věcí napoprvé „neumělo“ vyplnit 70% podnikatelů, kteří žádali o příspěvek na kurzarbeit, tedy žádost o vyplacení části mzdy jejich zaměstnanců státem. Kurzarbeit je sama o sobě dobrá metoda, nápomocná při záchraně pracovních míst, ovšem přístup státních úředníků i samotného ministerstva je evidentně špatný. Přece nikdo nevěříte, že je mezi námi 70% podnikatelů, kteří by nezvládli vyplnit dobře strukturovaný formulář, takže chyba by se v tomto případě měla hledat spíše na straně ministerstva. To se hájí, že po technické stránce byl systém zcela v pořádku, jenže úředníci by si měli přiznat, že měl tedy nejspíš jiné vady. K těm řadím především zmatek v povinných a nepovinných údajích, „výši odhadovaného příspěvku“ žadatel nejdříve vyplnit nemusel, ale při nevyplnění se dočkal telefonátu z ministerstva s tím, že je jeho žádost neúplná. Odhalila se také nedůvěra mezi jednotlivými ministerstvy, kdy resortu financí stačí číslo účtu v sytému ARES, ale ministerstvo práce a sociálních věcí požaduje doklad o zřízení účtu v bance. Jistě, podnikatel v nesnázích momentálně nemá nic lepšího na práci než zdlouhavě v bance získávat tento dokument.
Státní byrokracie se moc nevyznamenala ani v případě živnostníků, slibovaných 25 tisíc Kč ještě spousta z nich ani nemá na účtu a finanční správa už vyhrožuje až osmiletým trestem vězení pro černé pasažéry. Nedělám si iluze, že by se nějací nevyskytli, ale v tomto okamžiku vypouštět do médií výhrůžky o vězení je podle mého názoru dost předčasné a úředníci by spíše měli napnout síly směrem k vyřízení všech žádostí. Kontroly a postihy navíc spoustu živnostníků od podání žádosti o podporu odrazují, podmínky jsou totiž v současné době nejasné i pro samotné daňové poradce. Když jim nerozumí ani odborníci, jak jim má rozumět váš instalatér, masér nebo kadeřnice?
Problémy jsou i na ministerstvu průmyslu, žadatelé o bezúročné úvěry v programu Covid čekají na odpověď často několik týdnů, které tráví v nejistotě, zda mohou s podporou počítat. Když se po měsíci dočkají odpovědi, chybí vysvětlení pro zamítnutí žádosti. Nepřipadá vám to trochu jako ve slavném románu Hlava XXII?
Stát nikdy nemá být v roli zlého pána, ale poctivého a pracovitého sluhy. Občané se nesmí bát požádat státní úředníky o pomoc v nouzových situacích, oni jsou tu pro ně a ne naopak. Po této zkušenosti s fungováním státního aparátu v krizové době koronaviru je nutné vyvodit důsledky. Byrokracie se musí změnit směrem k malému počtu dobře placených úředníků a zrušení zbytečných úřadů. Věděli jste, že si z našich daní platíme například úřad CENIA? Že o něm slyšíte poprvé? Není divu, zabývá se totiž „hodnocením a interpretací informací o životním prostředí“, to vše za „pouhých“ 64 milionů ročně. Podobných úřadů by se našlo jistě mnohem více a v návaznosti na štíhlejší úřednický stav by bylo možné zavést i nižší daně, prostě bychom jich živili méně.
Bolestným místem je i nepropojenost jednotlivých úřadů a ministerstev, zde musíme jít cestou moderního státu s perfektními službami v oblasti e-government, které mají být přehledné pro každého, rychlé a spolehlivé. Současná elektronická komunikace s úřady je občas pro podnikatele i řadové občany zkouškou jejich trpělivosti, to se musí změnit. Moderní elektronické nástroje mohou přinést také úspory a efektivnější využití pracovní doby úředníků.
V Trikoloře si pevně stojíme za názorem, že stát je tu pro lidi a ne naopak, je pro nás nemyslitelné, aby státní agenda, regulace a zbytečné zákony zasahovaly v nadbytečné míře do života nás všech. Preferujeme snížení byrokratické zátěže ve všech oblastech a jsem osobně přesvědčen, že nejsme malé děti, které musí někdo neustále řídit a dirigovat. Naopak, jsme stát pracovitých a schopných lidí, nesoucích plně zodpovědnost za své konání. Stát nám v našem snažení má pomáhat a nikoli házet klacky pod nohy, žádná prosperita totiž ještě nevznikla z přebujelé byrokracie, ale jen z poctivé a vytrvalé práce.
