Migrační citové vydíraní, kolik stojí migrant, dopady a důsledky současné geopolitické situace a další.
Migrační citové vydírání a… kolik stojí migrant?
Epidemie koronaviru nám v médiích mírně upozaďuje téma, ze kterého nám možná bude časem mnohem víc horko než z vyprodaných regálů s moukou. Migrační krize v Řecku totiž v minulých dnech opět naplno vypukla, po slovech tureckého prezidenta Erdogana, že již dále nebude bránit migrantům v cestě dál na západ, se k hranicím s Řeckem za jeden víkend vydalo až 65 tisíc lidí a desítky tisíc dalších u hranic čekají.
Nechci se pouštět do rozebírání podílu viny či neviny jednotlivých světových mocností na vzniklé situaci, protože současné dění v Sýrii je již tak nepřehledné, že bych se s vysokou pravděpodobností nevědomky dopouštěl neobjektivity. Pojďme se raději podívat na to, co je zřejmé, za prvé ve skupině migrantů nejsou pouze Syřané z bojových zón, ale také Afričané, Íránci, Iráčané, Afgánci i Pákistánci. Pokud někdo prchá před válkou, je solidarita na místě, nicméně přiznejme si to otevřeně, velké procento z nich tvoří pouze ekonomičtí migranti, jdoucí za vidinou lepšího života. Vesměs tito mladí muži nejsou ochotní budovat lepší život ve své vlasti, tak se prostě seberou a nebojím se to říct napřímo, odchází parazitovat na lepším životě v Evropě. Dovolím si historickou paralelu, dovedete si představit, jak by dnes vypadalo Německo, kdyby zbytek perspektivních a mladých lidí po druhé světové válce utekl například do bohatších Spojených států amerických a nepodílel se společnými silami na obnově své vlastní země?! Mám takový dojem, že by dnešní ekonomičtí migranti neměli v podstatě kam utíkat, Německo by nebyla ani náhodou „země zaslíbená“, co se týká výše sociálních dávek a podpory. Jenže tu prosperitu musel před tím dlouhá desetiletí někdo budovat prací vlastních rukou a hlav.
S rostoucím počtem žadatelů o azyl porostou i náklady na jejich obživu a ubytování, například v sousedním Německu to v roce 2018 činilo až 354 EUR měsíčně na jídlo, ubytování a ošacení na osobu. V nákladech ovšem nejsou započítány tisíce eur na rekvalifikaci, integraci a v neposlední řadě i na případné potírání kriminálních jevů. Když se podíváme k našim jižním sousedům do Rakouska, situace s migranty je zde momentálně taková, že odmítají dál přijímat jakékoli další azylanty. Kancléř Sebastian Kurz správně podotkl, že už nyní zde čeká 30 tisíc lidí s právem na azyl, kteří nejsou integrovaní, ani zaměstnaní.
Druhým faktem je, že rapidně klesá ochota Řeků těmto lidem pomáhat a nelze se jim divit. Na ostrovech Samos a Lesbos nový příliv migrantů poškodí už tak zasažený cestovní ruch, který je pro místní často jediným zdrojem obživy. Řecká pobřežní stráž se tudíž všemi silami snaží zabránit vylodění člunů na svém pobřeží, představitelé řecké vlády se proti nelegální migraci tvrdě vymezují a prosí Evropskou unii o pomoc s bráněním hranic. Stejně je na tom další soused Turecka Bulharsko, které také nutně potřebuje materiální a finanční podporu, aby mohlo v budoucnu spolehlivě chránit hranice. Nyní sice situace na bulharské hraniční linii není tak vyhrocená jako v Řecku, ale pokud se migrantům nepodaří překročit řeckou hranici, je logické, že jejich pokusy budou pokračovat v Bulharsku. Domnívám se, že obrana hranic proti jejich nelegálnímu překročení je základním právem a povinností každého státu, potažmo nadnárodního celku.
A třetí neposlední fakt, jak už u nás bývá zvykem, rozjela se mediální masáž naplněná hesly jako „musíme pomáhat“ nebo „je to naše povinnost pomoci“. Tentokrát se ovšem nejvíce vyznamenal internetový deník idnes.cz s titulkem „Migranti v Řecku čekají hodiny na chleba, turisté nedaleko jedí chobotnice“, aneb jak vybudit pocity viny a výčitek, že jste celý rok poctivě pracovali, vyjeli si na dovolenou a jdete na večeři do restaurace. Článek pokračuje srdceryvným textem o tom, jak musí obyvatelé uprchlického tábora stát denně frontu na jídlo až několik hodin. Řecko nyní platí 5 EUR na den na jednoho migranta za jídlo, možná si řeknete, že 125 Kč nic není, ale dá vám je na ulici někdo jen tak? U nás je to často částka, ze které musí vyžít důchodci na den s jídlem i s léky.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že podporuji efektivní pomoc obětem válečných konfliktů, ale pomoc musí být účinná na místě a nesmí spočívat v přesouvání mas lidí, kteří se nakonec stali živými štíty ve vyděračské hře Turecka. V tuto chvíli není jiné řešení než, že Evropská unie musí za každou cenu udržet ochranu vnějších hranic a neprodyšně je proti nelegální migraci uzavřít.
