Každá revoluce požírá vlastní děti

Možná si v posledních dnech a týdnech při pohledu na aktuality ze zahraničí i od nás říkáte, že se svět opravdu zbláznil. Mám pro vás dvě špatné a jednu dobrou zprávu. A jděte k volbám, mluvit a číst nestačí! 

Revoluce požírá svoje děti

Možná si v posledních dnech a týdnech při pohledu na aktuality ze zahraničí i od nás říkáte, že se svět opravdu zbláznil. Mám pro vás dvě špatné a jednu dobrou zprávu, kterou si nechám až nakonec svého článku a nejen proto, abyste si ho přečetli celý.

Tou první špatnou zprávou je skutečnost, že šílenství západního světa není jen záležitostí posledních měsíců, je to eskalovaná snaha rádoby pokrokářských a extrémně levičáckých elit o trvalou změnu našich dosavadních životů a bohužel se jedná o logický důsledek jejich několikaletých snah o nastolení diktatury různých menšin, které používají jako živý štít k prosazování svých zájmů.

Druhou, ne zrovna dobrou zprávou je skutečnost, jak jsme se postupně stali imunní vůči jejich nátlaku. Dovedete si představit, že by před dvaceti lety někdo v USA beztrestně boural sochy významných osobností, navíc za potlesku různých mediálních hvězdiček a souhlasného přikyvování v médiích? Naprosto nemyslitelná představa, jež se bohužel stala naší realitou a šíří se jako mor do všech zemí vyspělého světa.

Z ušlechtilých myšlenek k agresivitě

Ale pojďme zpět na začátek, protože pokud chceme tomuto problému porozumět, musíme ho analyzovat. Na začátku všech zhoubně levičáckých ideologií vždy stojí ušlechtilá myšlenka, vždyť kdo by bránil ochraně klimatu a přírody, kdo by chtěl, aby lidé trpěli za svou barvu kůže nebo dokonce za své pohlaví. Vše se tváří vznosně a ušlechtile, až do momentu, kdy nastoupí druhá fáze a tou je naprosté vymezení se proti oponentům, byť by třeba přišli s konstruktivní kritikou a čím dál hlasitější vydupávání si prostoru pro svou vizi světa. Zhruba v této fázi se totiž ušlechtilý začátek mění na vyděračskou ideologii, jak ji dobře známe z posledních let. Ať už je to environmentalismus, multikulturalismus nebo radikální feminismus, všechny tyto ideologie se nám snaží vnutit pocit viny a nastolit nová společenská pravidla, která jim půjdou na ruku.

Třetí fází už je eskalace, to je všechno to boření soch a ničení uměleckých děl, dále slepé vyžadování poslušnosti po všech a idiotské skandování hesel, které se jako lavina šíří po sociálních sítích. Kdo si nedal do rámečku „black lives matter“ jakoby snad ani neexistoval a kdo si dokonce dovolil říct „all lives matter“, byl ostrakizován jakožto rozvraceč jediných morálně správných ideálů. Rysy tragikomedie nese i kampaň „Me too“ a už vůbec nemluvím o nebezpečnosti výmyslů zelených aktivistů, kteří by byli nejšťastnější, kdybychom všechny civilizační výdobytky hodili za hlavu a vrátili se do jeskyní.

Násilí a očerňování oponentů

Eskalace těchto pomýlených ideologií sebou nutně přináší také násilí, ať už jde o rabování obchodů či násilné nucení projevům sounáležitosti, což jsme mohli vidět v USA, partičky vyznavačů jediného správného názoru nutili náhodné lidi na ulici k pokleknutí a omluvě za jakési domnělé zločiny jejich předků. Hořce úsměvná byla i situace, kdy vyžadovali na projev soucítění s černochy zvednutí ruky od všech hostů v restauraci, jedna žena se odmítla této šaškárny účastnit, dostalo se jí nadávek a rázných doporučení, která neměla daleko k násilnému donucení. Zvedání rukou a povinně, to už tu jednou bylo, vzpomínáte?

S narůstajícím mediálním prostorem dochází k potlačování jiného názoru na věc, odpůrci jsou zesměšňováni, případně jim je rovnou zakázáno články ve vybraných médiích publikovat, samozřejmostí je, že se od nich distancují všichni bývalí kolegové a spolupracovníci. Část zřejmě proto, aby šla s dobou, další část, aby nepřišla o zaměstnání. Vedlejším, nezanedbatelným efektem je prohloubení názorových příkopů ve společnosti, které sebou nese zvýšené pnutí a neschopnost se následně domluvit na opravdu důležitých tématech.

Máme šanci, ale musíme ji vzít do vlastních rukou

Nicméně jsem slíbil tu dobrou zprávu, jsem životní optimista a vidím naději, že je ještě šance, jak zabránit rozkladu společnosti v režii těchto pomýlených ideologií. Jejich zastánci totiž zapomínají na jednu důležitou věc, revoluce končí, když dojdou peníze a ve světle nastupující ekonomické krize to může být hodně brzy. Co je potřeba dělat? Volit s rozmyslem strany, které proti této destrukci vystupují a vzít si zpět právo na kontrolu nad našimi penězi, protože v momentě, kdy ideologickým hlasatelům vyschnou penězovody, tak revoluce požere svoje děti a to ku prospěchu nás všech.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/usa-milice-domobrana-protesty-volby-obcanska-valka-blm-boogaloo-bois-nfac.A200909_135557_zahranicni_aha

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/demonstrace-rasismus-otrokarstvi-bourani-soch.A200610_191901_zahranicni_mama

https://www.idnes.cz/revue/spolecnost/kate-winslet-spoluprace-woody-allen-roman-polanski.A200912_115920_lidicky_lf

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/greta-thunberg-svedsko-strana-zelenych.A200914_192445_zahranicni_lsv