Hladovka českých důchodců

A co hrozí, pokud reforma důchodů nepřijde? V podstatě nastane kolaps veřejných financí, Národní rozpočtová rada přišla s výpočtem, že už kolem roku 2030, kdy do důchodu odejdou silné ročníky. Je nejvyšší čas na reformu systému. 

Je sice okurková sezóna a většina z nás chce řešit spíš jen dovolenou a odpočinek, někdo zase řeší proč nestihl (opět) zhubnout do plavek, nicméně téma důchodů se dříve či později v budoucnu dotkne každého z nás, proto bychom měli bedlivě sledovat kroky expertní vládní komise pod vedením ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové za ČSSD. Po pravdě mě děsí už samotná informace, že komise by měla být pod vedením této poněkud zmatené paní, která prohlašuje perly typu „minimální podpora v nezaměstnanosti by měla být vyšší než minimální mzda“. Jako ministryně práce by měla mít alespoň elementární znalost svého resortu. Takže se obávám, abychom se od ní nedočkali například toho, že celoživotně nepracující člověk na sociálních dávkách bude mít vyšší důchod než dělník desetiletí pracující na dvanáctihodinové směny. Logiku v jednání paní ministryně byste totiž vesměs hledali marně.

Důchodová komise se sešla tento pátek a za hlavní pilíře důchodové reformy považují dřívější odchod do důchodu u náročných profesí plus výchovné za vychované děti. Osobně toto nepokládám za něco, na čem by měla stát nová reforma penzí, jsou to pouze kosmetické změny, i když zajisté spravedlivé. Pokud to přirovnáme k dietě, tak je to, jako kdyby korpulentní dáma chtěla hubnout a místo pěti větrníků za den snědla jen tři. Nějaký efekt to sice mít bude, ale ke štíhlejší postavě to asi trvale nepovede, zrovna tak jako tato opatření nepovedou ke komplexnímu řešení problematiky penzí.

Současná důchodová komise není první a obávám se, že ani poslední, která se neúspěšně snažila řešit náš penzijní systém. Návrhy jsou oprávněně kritizované Národní rozpočtovou radou za svou nesystémovost a neudržitelnost. Penze by měla podle komise mít základní část, která se bude hradit ze zvýšení daní. Už zde vzniká problém, zdanění práce je u nás dost vysoké, další zatížení zaměstnavatelů a OSVČ v podobě zvýšení daně z příjmu je zřejmě nerealizovatelné. Vláda tedy navrhuje zdanit více banky a nadnárodní korporace, ale nebuďme bláhoví, ti si to vzhledem ke své vyjednávací síle těžko nechají líbit. Takže to zase zaplatíme jen my všichni, kteří do systému odvádíme nemalé peníze už teď.

Vzhledem ke stávající demografické situaci, která nenahrává průběžnému systému, dříve nebo později bude muset vláda přistoupit k nepopulárním krokům, jako je prodloužení odchodu do důchodu a zvyšování potřebné délky povinného důchodového pojištění.  Souhlasím s šéfkou Národní rozpočtové rady Evou Zamrazilovou, že je zde ještě jedna nepopulární možnost, a sice kompletní revize sociálních dávek. Politicky velmi nepopulární krok, jenž by odhalil podle mého odhadu více jak třetinu zneužívaných dávek, které by se mohly přesunout na výplatu důchodů. Prostě jako při dietě, sepište si, co za den sníte a najednou se budete hodně divit, kolik toho navíc spořádáte. Úplně stejně bychom se divili, kdyby nám stát předložil seznam dávek v sociální oblasti a odborníci by měli zhodnotit jejich efektivitu, kolik z nich by najednou bylo navíc!

Když se podíváme do zahraničí, tak bychom se měli inspirovat například v Nizozemsku, kde důchodcům díky jejich penzijnímu systému nehrozí propad do chudoby. Nizozemsko se v Mercer Global Penzion Index umístilo na prvním místě především díky přiměřenosti, udržitelnosti a integritě svého penzijního systému. Úspěšná reforma důchodového systému musí být občanům srozumitelná a připravit současné generace na vlastní zodpovědnost za svůj důchod. Právě svědomití Nizozemci mají jednu z nejvyšších životních úrovní i v důchodu. Nutné jsou daňové úlevy zaměstnancům a tudíž i více volných prostředků pro možnost spoření na penzi. Navíc je velmi žádoucí do penzijního spoření zapojit také zaměstnavatele.  Státní penze je ve fungujících systémech nižší, což tolik nezatěžuje státní rozpočet a přesouvá zodpovědnost směrem k občanům, kteří sami nejlépe vědí, jak se na stáří zabezpečit. Investicí není totiž jen hmotný majetek, ale především kvalitně vychované děti, na jejichž vzdělání a rozvoj vám díky nižším daním zbude více peněz.

A co hrozí, pokud reforma důchodů nepřijde? V podstatě nastane kolaps veřejných financí, Národní rozpočtová rada přišla s výpočtem, že už kolem roku 2030, kdy do důchodu odejdou silné ročníky. Pokud se vrátím k analogii s dietou, máme nejvyšší čas zhubnout, aby nám výdaje na důchody nepřetekly jako špeky z o dvě čísla menších šatů. A dieta by to vzhledem ke krátkému časovému horizontu měla být celkem přísná, jinak současným čtyřicátníkům a mladším ročníkům hrozí, že jejich důchod bude pouze almužnou.