Doktor Zhouba? Vyhlašme mu válku!

Před pár dny se v britském deníku The Guardian objevil článek ekonoma Nouriela Roubiniho, známého také pod přezdívkou „Doktor Zhouba“, kterou si vysloužil za poměrně přesnou předpověď hypoteční krize v USA v roce 2007 i jejich následků. Tentokrát se pustil do predikce vývoje ekonomiky v tomto roce, předpokládá stejně jako další ekonomové prudkou recesi. V tom jsem s ním zajedno, recese už navíc probíhá, agentura Reuters předpokládá pokles světové produkce až o 2,7 bilionů dolarů.

Chmurné předpovědi neokeynesiánce Roubiniho jsou pouze jednou stranou mince, rád bych v tomto článku poukázal i na tu druhou stranu, a tou jsou příležitosti a šance, které můžeme z nastupující krize využít či urychlit. Proto jsem vybral seznam nejdůležitějších aspektů naší ekonomiky a společnosti, kde vidím prostor pro zlepšení a hlavně nám mohou pomoci znovu nastartovat naše životy tím správným směrem.

Ekonomické příležitosti

• daňová revize: zrušení zbytečných a nesmyslných daní jako jsou například daň z nabytí nemovitosti a daň z nemovitosti, zjednodušení daňového systému ve prospěch přehlednosti a snížené buzerace státu směrem k občanům, pomoc firmám v krizi z veřejných rozpočtů pouze pokud tyto firmy nedaní v daňových rájích.
• smysluplné investice: podpora státních investic do rozvoje infrastruktury, která přinese zlepšení pracovního trhu hlavně v problematických regionech s vyšší mírou nezaměstnanosti. Prosazuji i podporování investic do vědy, vývoje a moderních technologií, abychom za pár let nezjistili, že nám v této oblasti zcela ujel vlak a stáváme se ještě větší montovnou s prakticky nulovou přidanou hodnotou.
• digitalizace: tohle není výzva jen pro stát, ale pro nás pro všechny, všimli jste si, jak v karanténě vzrostl počet služeb probíhajících online? Ať už to byly nákupy potravin nebo internetové bankovnictví, správné používání moderních technologií vede k ušetřenému času a vyšší efektivitě. Digitalizace zkrátka bude mít čím dál větší roli v našich životech, úkolem státu musí být i dohled nad těmito nástroji, aby se z dobrého sluhy nestal špatný pán.
• nezaměstnanost: lepší řešení tohoto problému je provázáno se sociální politikou, která by měla zamezit celkem pohodlnému životu dlouhodobě nezaměstnaných, kdy jsou zdraví a práceschopní lidé na dávkách i více jak osm let, těchto osob je mezi dlouhodobě nezaměstnanými více jak 20%. Pro mě se jedná o alarmující číslo, stát by měl fungovat jako záchytná síť pro lidi v nouzi, nikoli jako zdroj obživy. Přikláním se i k zavedení povinnosti pro tyto dlouhodobě nezaměstnané, odpracovat určitý počet hodin ve prospěch obce, pokud chci dostávat od státu a tedy od nás všech podporu, musím to také společnosti něčím splatit. Jako bonus přidejte obnovení pracovních návyků, které mohou vést k jednoduššímu zařazení do pracovního procesu.

Společenské příležitosti:

• krajina a příroda: s tím úzce souvisí i problém katastrofálního sucha, na který se musíme zaměřit, to znamená více opatření pro zadržení malého oběhu vody a méně obrovských lánů řepky, které sucho podporují. Máme šanci i na návrat k potravinové soběstačnosti, zároveň tím podpoříme tvorbu nových pracovních míst v zemědělských regionech a vznik dalších malých farem.
• vzdělání: zajištění kvalitní výuky na všech vzdělávacích stupních bez nátlakových neziskových organizací, škola musí žáky naučit myslet, nikoli „co si mají myslet“. U středního učňovského školství je nutné klást důraz na větší propojení s praxí a zapojit firmy do odborného výcviku studentů. Prosazuji podporu takových vysokoškolských oborů, které mají reálnou poptávku u společnosti a zaměstnavatelů. Jak jsem psal v jednom z minulých článků, rekreologové ani absolventi gender studies nemají valné šance na uplatnění na trhu práce v těchto oborech.
• podpora rodiny a rodinné sounáležitosti: je ještě stále možnost zvrátit nepříznivý demografický vývoj podporou rodin s dětmi, pracovitým lidem stačí snížit jejich daňovou zátěž, sami pak nejlépe vědí, jak své peníze v rodině použít. Více peněz znamená i širší možnosti zajištění na stáří, ale stále platí, že nejlepší investicí jsou v tomto ohledu dobře a slušně vychovaní potomci.

Nevidím situaci ani zdaleka tak černě jako ekonom Roubini, naopak recese ekonomiky pro nás může být důležitým restartem, v podstatě takovým bodem obratu k normálu, kdy budou opět více slyšet i vidět pracovití a šikovní lidé, nikoli zástupci 67. pohlaví nebo klimatičtí křiklouni. Teď je jen na nás, komu v následujících měsících a letech dáme prostor, aby ovlivňoval naše životy.