Po roce 1989 se česká společnost odhodlala "budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií."
Nádherné ideje vtěsnané do preambule Ústavy. Nevím, kteří osvětáři stojí za těmito slovy, vím však, že na půdu obou komor parlamentu mají dnes zapřen přístup. Je to obrovská tragédie, protože většina politiků tyto slova dokáže pouze přečíst a bohužel někteří (jako třeba senátor Doubrava či bývalá poslankyně Řápková) nezvládli ani to, tak doufám, že si je alespoň nechali jednou předčítat. Pokud ano, tak škoda, že bez vysvětlení! To proto dodnes nepochopili, co znamená slovo demokracie. Případný průzkum by zajisté dopadl katastrofálně, o tom jsem zcela přesvědčen.
Demokracie není o účelovém skupování pozemků určených pro solární elektrárnu jako v Telnicích, nebo výhodném pronájmu třiceti hektarů půdy, hotelu, vleku, autocampingu a tak dále za cenu 250 000 ročně, která odpovídá nájmu větší kanceláře v Chomutově. To je pouhé prospěchářství a autoritářství.
Chtěl bych se však zaměřit na tato slova: „vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku“.
Jsou to celkem úsměvné slova v kontextu nedávného projednávání doporučení Evropské komise k integraci Romů na půdě senátu ČR. Třeba senátora Doubravu rozčílilo, že je členským státům doporučováno umožnit Romům přístup ke vzdělání. Podle něj, by Romové měli být rádi, že se výuka a intenzita výuky přizpůsobila jejich schopnostem a jejich možnostem a tvrdí, že je chyba, že se od tohoto ustupuje, na co mu senátor Zeman kontruje „romská, cikánská komunita nechodí do práce a jenom žije z jejich daní.“
Jak je patrné, na jedné straně je Romům upíráno právo na vzdělání, a na straně druhé, bez vzdělání jsou téměř bez šance se zaměstnat.
Za komunismu bylo zvláštním vzdělávacím systémem proháněno až 80-90% romských dětí. Cíleně segregovaní absolventi Zvláštních škol v té době měli možnost alespoň pokračovat ve studiu na dvou až tříletých oborech. Po roku 1989, kdy se zvyšovali nároky na vzdělání zaměstnanců, však bohužel většinou skončili na ÚP. Ani tohle nebyl impuls pro politiky, aby se situací začali zabývat nebo dokonce jí řešit! Senátoři i dnes svým postojem jasně odkázali občanům, že zaměstnávání Romů není pro ČR žádoucí. Vždyť se jedná „pouze“ o 2% z populace.
Kvůli vzdělávání romských dětí je Česká republika dlouhodobě pod palbou mezinárodní kritiky. V letech 1999 až 2005 bylo ve zvláštních školách dokonce až 70 procent romských žáků, kteří tak často přišli o kvalitní vzdělání. Z posledního šetření České školní inspekce vyplynulo, že v bývalých zvláštních školách se stále učí 28 procent zdravých romských dětí.
Někdo možná namítne, že 28% přece není tak hodně. Vždyť dětí z většiny tam chodí 72%. Když se však na tyto čísla podívám podrobněji, tak docházím k šokujícím závěrům! Romských žáků ve zvláštních školách je 28% z celkových 32 533 žáků vzdělávaných ve speciálních třídách určených dětem s lehkou mentální disfunkcí. To znamená 9109,24 romských dětí.
Pokud bych vycházel z demografické struktury populace v ČR, tak zjišťuji, že celkem navštěvuje Základní školu 807 950 žáků. To je necelých 8% populace. Při svém výpočtu budu velkorysý, a tento počet u Romů ztrojnásobím, aby výsledek nebyl až děsivý! Tedy vycházím z toho, že podle odhadů žije v ČR od 150 000 do 200 000 Romů. Z tohoto počtu odečtu 24% (8x3)a dostanu se na celkových 48 000 romských žáků. V tomto světle těch 9109.24 zdravých romských dětí vzdělávaných ve speciálních třídách představuje přibližně 20% ze všech romských dětí navštěvujících Základní školu. Znamená to, že každému pátému romskému dítěti je zapovězena budoucnost a pravděpodobně bude po zbytek života odkázán na sociální pomoc.
Pro porovnání 20% u majority znamená přibližně 160 000 dětí, kterým by ukradli budoucnost. Jsou to děti, které budou mít extrémně těžké sebeuplatnění na trhu práce. A politici tohle podporují, protože se cítí silní svou imunitou, které se bojí vzdát.
Přitom se vědomě dopouštějí trestního činu, který si sami navrhli a schválili, aniž by mu rozuměli. Zřejmě u předčítávání návrhu zákonů usínali.
Trestní zákoník § 402 Apartheid a diskriminace skupiny lidí
(1) Kdo uplatňuje apartheid nebo rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou nebo třídní segregaci nebo jinou podobnou diskriminaci skupiny lidí, bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let.
(2) Odnětím svobody na deset až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,
a) uvrhne-li činem uvedeným v odstavci 1 takovou skupinu lidí do těžkých životních podmínek, nebo
b) vystaví-li takovým činem takovou skupinu lidí nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.
(3) Příprava je trestná.
Miroslav Kováč
