To by možná napsal Jaroslav Hašek, kdyby sledoval současné dění v eurozóně očima svého nesmrtelného dobrého vojáka Švejka. Možná, že by ho v pokračování jeho příhod, které by mohl pojmenovat třeba "Osudy dobrého vojáka Švejka za globální ekonomické krize". Třeba by jej posadil na kolečkové křeslo tlačené snaživou paní Müllerovou. V tom případě by dnes zvolal: "Na Nikosii, za eurozónu a myšlenku jednotné evropské měny - eura!"
Situace v dnešní eurozóně se trochu podobá kdysi oblíbené dětské elektronické hře Nu pogodi - asi si ji také pamatujete - spočívala v tom, že ubohý vlk běhal mezi čtyřmi hnízdy, ze kterých v nepravidelných intervalech vypadávala vajíčka, která měl vlk pochytat. Před vedoucími představiteli zemí Euroskupiny, eurozóny i celé Evropské unie stojí nelehký úkol - nejenom vytvářet dlouhodobou koncepci udržitelného rozvoje všech zemí eurozóny, které již při letmém pohledu dosahují různých, mnohdy jen těžko srovnatelných ekonomických výsledků. Při vší úctě k jednotlivým členským státům lze jen těžko seriozně porovnávat ekonomickou úroveň "motoru eurouzóny" - Německa - s efektivitou hospodářství menších členských států typu právě zmíněného Kypru. Zde se snad aspoň na určitý čas podařilo situaci vyřešit - ne snad definitivně, ale aspoň na takový čas, který umožní nalézt možnosti a směr dalších kroků. Sotva se to podařilo právě na krásném středomořském ostrově, začínají se obnovovat problémy v dalším státě - v Itálii. Troufám si říct, že v tomto případě se jedná o daleko větší problém. V případě Kypru jistě platí verš z básně Viktora Dyka: "Opustíš- li mne, nezahynu, opustíš- li mne, zahyneš." V případě Itálie bych si již tak jistý nebyl, tady bude asi třeba sáhnout k jinému klasikovi - Alexandru Dumasovi a jeho Třem mušketýrům - "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" Protože snad už v okamžiku, kdy euro přišlo s mohutnými ovacemi na svět, bylo jasné, že cesta zpět by byla komplikovaná, těžká a drahá. Dnes si asi nikdo nedovede představit (a těch málo lidí, kteří to dovedou, si představit nechtějí) jak by celý proces návratu k národním měnám probíhal. Vedl by patrně k velkému chaosu, který by nemusel skončit dobře. Proto je před eurem patrně jediná možná cesta - překonat krizi a vytvořit podmínky pro to, aby se další podobná situace již neopakovala. Budu- li parafrázovat oblíbené rčení - měla by vzniknout taková situace, kdy by státy, které stojí mimo, usilovaly o to, aby se dostaly dovnitř namísto toho, aby státy, stojící uvnitř eurozóny zoufale hledaly cestu, jak eurozónu opustit co nejméně bolestivým a trýznivým způsobem. Více informací nejenom o situaci v eurozóně a celé Evropské unii můžete najít na stránkách www.quote.cz.
