Včera večer se mi najednou opět v telefonu rozezpívala Bonnie Tyler. "Á, volá Jarda, už jsem ho dlouho neslyšel, copak má asi na srdci?" Jarda je kamarád z dávných studentských let. Na koleji Větrník, většinovém útočišti mimopražských studentů práv, jsme hrdinně, leč často marně, hájili čest hrstky filozofů. To byly slavné časy přízemního pokoje 26. To už je dávno, zasnil jsem se a popustil uzdu svým vzpomínkám.
Ze slastných vzpomínek na doby, kdy všechno bylo fajn, příjemné a zalité sluncem (většina čtenářů asi ví, že to tak nikdy nebylo, ale vzpomínky prostě hrany tehdejších "problémů" vyhladily natolik, že se z nich staly pouhé drobné bezvýznamné epizody) mě vytrhnul vzrušený Jardův hlas: "Ta mě zase vytočila!" Nemusel jsem ani provést hloubkovou analýzu, abych poznal, že Jarda hovoří o své partnerce Vendule, se kterou již několik let sdílí dvougarsonku na Petřinách, jen kousek od našeho pradávného přechodého bydliště. "Představ si, že mi celý večer vyčítala, že pořád sedím u počítače a není se mnou řeč! Nemohl jsem ani dohrát celé kolo! No, prostě hrůza! A těch bitcoinů, co jsem kvůli tomu ztratil! Darmo mluvit!"
"Počkej, počkej, jsem ducha mdlého a rozumu unaveného, jaký bitcoiny?" snažil jsem se Jardu zabrzdit, abych se chvilku zorientoval. "No, přece ty virtuální peníze, za který si na Farmville můžeš nakoupit zvířata, sazenice, domy a kdo ví, co ještě. Už jsem tam měl docela pěknou sumičku, ale pak přišla virtuální vichřice, přišel jsem o úrodu a to mě stálo majlant! Kru..." (no, ve skutečnosti použil trochu drsnější slovník). "Musíš na mě trochu pomaleji," odpálkoval jsem ho rychle. Ve světě počítačů, programů, serverů a ostatních "hejblat" se totiž neorientuju zdaleka tak dobře, jako on. "No, přeci bitcoin, určitě jsi o tom už slyšel! Zrovna nedávno německý soud vydal rozhodnutí, že se jedná o soukromé peníze. Ale dobře, uznávám, vždycky jsi byl pomalejší, začnu tedy od začátku!" A jak řekl, tak udělal. A tak jsem se dozvěděl, že bitcoin je vlastně virtuální měna, která zpočátku skutečně sloužila k úhradám za virtuální útratu v počítačových hrách. "Je to vlastně svým způsobem přelomová věc," dodal.
'Normální' peníze totiž emitují centrální banky jednotlivých států, takže existuje instituce, která nad nimi vykonává alespoň jakousi kontrolu. Státní moc by s centrální bankou měla vyvíjet součinnost. Příklad dnes můžeme vidět například v USA nebo v Japonsku, které tisknou peníze jak na "běžícím pásu". Na rozdíl od ostatních, 'reálných' měn je bitcoin decentralizovanou měnou. Je navržená tak, aby ji nikdo (ani její autor) nemohl padělat, kontrolovat peněžní toky nebo vyvolávat inflaci. Ze své definice je to měna deflační. Bitcoiny jsou uloženy v počítačích a celkem jich bude do roku 2140 emitováno 21 milionů, ani o pětník více. Většina bitcoinů však bude emitována daleko dříve, počítá se s tím, že by to mělo být do roku 2030.
Analytici považují bitcoin za jistý výstřelek, zajímavou, ale přechodnou záležitost. V případě, že by virtuální měna byla přijímána jako platidlo, chovala by se k cenám naprosto stejně, jako kterákoliv jiná reálná měna. I když i finanční svět začíná bitcoiny aspoň do určité míry brát vážně - aspoň natolik, že v této měně bude jednou snad možné zakoupit například i ETF fondy.
A jak dopadl můj kamarád Jarda? Nakonec o tolik bitcoinů nepřišel, protože se mu podařilo zachytit vlnu rostoucí ceny virtuální kukuřice, za kterou ztracené bitcoiny získal zpátky. Chcete si i vy o bitcoinech nebo jiných zajímavostech ze světa ekonomiky popovídat? Přijďte na Facebook. Těším se na Vás!
