Bobošíková na Hrad? Proč ne

Ve včerejším rozhovoru pro čtenáře časopisu Týden uvedla Jana Bobošíková v odpovědi na jednu z otázek, že hodlá kandidovat v roce 2013 na prezidentku České republiky. Není první, kdo tuto svou ambici zveřejnil, tím byl šéf senátu Přemysl Sobotka, spekulace o svých kandidaturách neodmítli ani Jiří Paroubek nebo Jan Švejnar. Jak patrno již z názvu článku, pro mne je představa Jany Bobošíkové coby nově zvolené prezidentky vcelku přijatelná, zvláště vezmu-li v úvahu ostatní pretendenty. Ona se od nich totiž v jedné zásadní věci liší, a to tím, že stejně jako stávající prezident Václav Klaus nevyje s vlky. Kdo si přečte již výše zmíněný rozhovor, mi musí dát zapravdu. Havlističtí manipulátoři našeho politického prostředí, v němž není primární úlohou médií informovat a výzkumníků veřejného mínění zkoumat, z něj zajisté neměli radost.

Není to ovšem poprvé, statečný postoj vůči mediálnímu běsnění ukázala J. Bobošíková již v době tzv. vánoční krize v ČT, kdy na ni prakticky tytéž kruhy, kterérozhodují o tom, kdo bude v televizi a tiskovinách hlavního proudu dodnes, pořádaly hon. Vzpomeňme na některé nejznámější protagonisty této ostudné štvanice pod hesly o veřejnoprávnosti, nezávislosti a vyváženosti – např. Jiřina Šiklová, Jan Ruml, páter Halík, Václav Havel a samozřejmě téměř všichni novináři, lhostejno z jakých médií. V jednom šiku se Škromachem, Grosem, C.Svobodou, Zielencem. Tehdy se lámal chléb. Tam jsou kořeny pozdější i dnešní mediální stádnosti. Ono totiž opravdu šlo o veřejnoprávnost a vyváženost, jenomže hájit ji skutečně chtěla pouhá hrstka okolo V. Klause, V.Železného a právě J,Bobošíkové. Všimněte si také, Vážení čtenáři těchto řádek, že dnes se k tomuto ,,vítězství“ nikdo v médiích nehlásí a spíše je snaha na tyto tak bouřlivé události, kdy u nás byly naposledy davy v ulicích, nevzpomínat. Přitom právě v oné době byli tehdejší i dnešní netransparentní manipulátoři nejvíce odkopaní. I to je jeden z nejpádnějších důkazů teho, že se šeredně mýlí všichni ti, kdo podceňují netransparentní vlivy u nás, bagatelizujíc je plky o teoriích spiknutí.

Svou zásadovost J.Bobošíková osvědčila i v Bruselu a v době ratifikace Lisabonské smlouvy, kdy patřila k jejím největším kritikům a neváhala ani tento svůj postoj vyjádřit na akcích iniciativy D.O.S.T.. Jediné, co se jí dá v této souvislosti vytknout, je její tvrzení, že pan prezident nikdy neměl většího zastánce, než ji. Zcela při tom pominula právě iniciativu D.O.S.T., nebo třeba Svobodné Petra Macha, kteří na veřejných akcích podporujících V. Klause v jeho odmítání ratifikace LS měli mezi přítomnými očividnou většinu. Berme to jako předvolební pokus získat hlasy stoupenců velice populárního prezidenta.

Ne že by byla J.Bobošíková bez chyby. Mnozí ji jistě neodpustí, že při minulé prezidentské volbě kandidovala za KSČM, zejména pak její rudý kostýmek byl na pováženou. Její zastánci ji obhajují taktikou odebrat paroubko-bursíkovskému bloku hlasy pro poručíka Berana české politiky – J.Švejnara, což se patrně povedlo. Kandidování za KSČM téměř 20.let po roce 1989 však odpustit ve světle všech zvěrstev, co zde komunisté napáchali, půjde asi těžko. Stejně tak alespoň na mne velice pochybně působí účelové spojenectví s J.Volfovou nebo nedostatek vděčnosti k člověku, který se jí ve své době jako jeden z mála zastal a pomohl jí zpět do pozornosti veřejnosti – V.Železnému.

I přes výše popsané vážné výhrady a navzdory tomu, že si myslím, že J.Bobošíková není nejlepším kandidátem na post našeho prezidenta po V. Klausovi(tím je pro mne L.Jakl), jsem přesvědčen, že ze stávajících možností by právě ona byla nejvhodnější variantou. Kromě jiného mě o tom utvrzuje i její projev na programové konferenci Suverenity, jenž je k vidění a slyšení zde: http://www.youtube.com/watch?v=-yys96BFznI a jeho druhá část zde: http://www.youtube.com/watch?v=9wqkilCGecA .