V době ekonomické konjunktury, kdy by rozumná ekonomická politika mohla snadno vést ke snížení dluhu veřejných financí, se naše bývalá sociálnědemokratická vláda postarala svou nezodpovědnou politikou o zvýšení tohoto dluhu. Současná vláda ve snaze snížit tento dluh, nebo alespoň zastavit jeho růst, předkládá další a další návrhy škrtů a úspor.
Tato úsporná politika započala již za Topolánkovy vlády takzvaným "Topolánkovým batohem". Tehdy i dnes se do čela této protidluhové politiky směle postavil pan ministr Kalousek. Protože od počátku této nové ekonomické politiky uplynul již nějaký ten rok, očekávám již netrpělivě první, alespoň drobné, plody této politiky. Vláda by jistě žádné pozitivní výsledky své úsporné politiky netajila. Avšak zatím se asi není čím chlubit. Když sleduji velikost našeho dluhu, pak ten jde stále strmě vzhůru (úspory neúspory). "Jak je to možné?",ptám se sám sebe. Vždyť všude kolem slyším jak stát šetří a na nic nejsou peníze. Velká část společnosti pociťuje bolestivě důsledky této politiky, ale slibované výsledky nikde. Když o této situaci přemítám z jednoho i druhého konce, začínám mít stále zřetelnější pocit, že na Kalouskově ekonomické teorii "jak snížit dluh", je nejspíš něco špatně. Mé podezření vyplývá především ze sílícího přesvědčení , že totiž ekonomika v krizi může jen obtížně vytvářet něco jiného než dluh. A žádný Kalousek to asi nezmění. Ale jak tedy růst toho zatraceného dluhu zastavit? Podle mne existuje asi jen jediná cesta jak na to. Ta cesta spočívá v ukončení fáze ekonomické krize a v přechodu do fáze ekonomického oživení. To se ale lehce napíše, avšak hůř dělá, zvláště za situace všudypřítomné úsporné politiky, která drží domácí spotřebu na nízké úrovni. Pan ministr Kalousek nás sice ujišťuje, že pro nás, jako pro proexportní ekonomiku, nemá domácí spotřeba příliš velký význam, a to co nám stačí k ekonomickému oživení, je zahraniční spotřeba a export. S tím nesouhlasím. Ekonomiku vidím jako stroj. V něm, když se zadrhává jedno kolečko, zadrhává se celý stroj. A pomyslné kolečko domácí spotřeby vidím jako velmi důležité. . Obávám se, že bez navýšení domácí spotřeby se k ekonomickému oživení nedostaneme. Zahraniční spotřeba a tedy vývoz zboží se, díky oživení některých západoevropských ekonomik, sice zvedl, ale na celkově neutěšené situaci naší ekonomiky se to příliš neprojevilo. Z této situace profitují jen některé firmy s výrobou jdoucí na export. Přesto, dalo by se očekávat, že tyto firmy přijmou nové zaměstnance, eventuálně svým zaměstnancům zvednou mzdy a tito potom svými penězi navýší domácí spotřebu, čímž alespoň trochu podpoří nástup ekonomického oživení. Toto navýšení domácí spotřeby však nepřichází. Proč? Dříve, v době ekonomického vrcholu, lidé nakupovali, i když neměli peníze. Koupili si klidně na dluh. Dnes nenakupují, ani když peníze mají. Důvod tohoto spotřebitelsky nepříznivého chování vidím v obavě domácností z budoucího vývoje. To způsobuje, že domácnosti neutrácejí, snaží se spíše šetřit, protože očekávají, že jejich finanční situace se může, důsledkem státní politiky úspor a škrtů, zhoršit. Tomu se nelze divit ve chvíli, kdy se pesimistické zprávy o zvyšování DPH, zvyšování např. poplatků u lékaře, snižování sociálních dávek, platů a další úsporná opatření, na nás hrnou ze všech stran.
Celá situace připomíná začarovaný kruh. Dluh roste takřka nezávisle na úsporných opatřeních. Vláda ve snaze zvrátit tento nepříznivý vývoj přijímá další a další úsporná opatření, čímž však dále oddaluje ekonomické oživení a dále prodlužuje růst dluhu. Tento růst dluhu opět vede některé zodpovědné „odborníky“ ke snaze dále stupňovat úspornou politiku a celý tento problém se jen prohlubuje. Připomíná mi to gamblera, který vsadil již většinu svých peněz a potřebuje co nejdříve vyhrát a tak hraje stále urputněji, protože už to přece musí vyjít.
Jak z toho ven?
napsáno v červenci 2011
