Letní láska - má medové oči a zářivý úsměv
Měl pružnou klučičí postavu a já se nenápadně, ostýchavě koukala, když se nikdo nedíval, jak se potápí a vynořuje.. Dělal to s takovou vášní, a každý den, neúnavně, až se mu opálená kůže loupala v místech, kde měl potápěčské brýle. I to mi přišlo jako strašně zajímavé.
Stany jsme měli kousek od sebe, tak jsem po něm mohla pokukovat i když už jsme odpočívali unavení od spalujícího slunce pod borovicemi, ve kterých bzučely cikády tak nahlas, že málem přehlušili reproduktory, ze kterých se linuly melodie těch nejoblíbenějších písniček, jimž vévodila Sugar baby love. Nikomu nevadilo, že ji hráli i sedmkrát denně.
Bylo mi to brzo jasné. Sugar baby love! Ta naše...
Nejdřív mi vůbec nedocházelo, že má oči jenom pro mě. Ale když jsem vycítila, jak vyhledává moji přítomnost začala jsem si v duchu opakovat jeho jméno. Michal, Míša... Mišák, Mišáček - tak jsem mu ale nikdy nahlas neřekla, tušila jsem, že by mu to nemuselo znít ani trochu chlapsky.. Ale večer, když jsem usínala jsem si, s jeho jménem na rtech, opakovala, film každého dne.. Kdy mi podal, ručník,co mi upadl a letmo se tak dotkl mojí ruky. Kdy se na mě usmíval a zval na zmrzlinu.
Že je na našem vztahu něco neobyčejného jsem pochopila, když mi i mí rodiče řekli, že bych asi měla dřív vstávat, když na mě Michal každé ráno už v šest čeká s kartami u campingového stolku.. Každý den jsme totiž spolu mastili karty - a to nás vážně bavilo. Často i s ostatními, ale rána byla jenom naše.. Dodnes mám někde fotku, kterou foti můj táta, jak Michal sedí u stanu a čeká na mě. Nutno říct, že ho obdivovali všichni, za jeho trpělivost.
Michal měl na svůj věk neuvěřitelný smysl pro humor a já na můj věk, jsem měla neuvěřitelnou schopnost ho chápat.. Pochopila jsem, že je to pravděpodobně schopnost, která je rodová - jeho starší brácha a bratranec, byli stejně veselí a to už byli v pubertě.. Moje starší sestra ještě dlouho vzpomínala na to, jak zábavná to byla doba. Prosmáli jsme spolu půlku léta a až teprve po návratu jsem zjistila, jak moc mi chybí..
Jenže mi bylo osm a jediné na co jsem se zmohla v září bylo, že jsem vytočila jeho telefonní číslo a - mlčela.. Moje holčičí duše mi nedovolila něco říct, přece nemůžu volat, jako první.. A tak jsem si jen tak snila.
Jaké štěstí a neuvěřitelné překvapení ovšem bylo, když jsem o jarních prázdninách na srazu na hory - uviděla známou postavu - Michal!
Vhrnulo se mi horko do tváří, nevěděla jsem kam s rukama a bylo mi jasné, že jsem ztracená.. Myslím, že ztracení jsme ale byli dva.. Tahle láska, to nebylo žádné chvilkové vzplanutí, přinesla sebou všechny krásy opravdové lásky, včetně žárlivosti i strachu o toho druhého...
Na každé prázdniny jsem se těšila ještě víc - přes rok jsme se nevídali, protože jsme bydleli každý na druhé straně Brna, a to se v našem věku, a století bez mobilů a internetu jevilo, jako na druhé straně světa.
O to víc, jsme pak cítili sílu naší lásky. Když jsme na letním táboře na Devíti skalách blbli a já spadla, zaskočila mě míra jeho starosti o mě, jestli mi nic není.. Milovala jsem na něm i tepláky!
A když jsme se dozvěděli, že na diskotéku můžou jen ti ze starších oddílu, nabral můj smutek takovou sílu, že se měnil v žal, musela jsem vypadat tak zoufale, až nám kluci Štěrbovi (jinak největší raubíři z tábora) ukecali výjimku.. Michala navoněli a oblékli do toho v čem přijel, a v čem mi přišel naprosto neodolatelný - do riflí a trička s novinovým potiskem.. Kdo nezažil dobu normalizace vůbec netuší, co to tehdy bylo za "ohoz".. Byli jsme děti zaměstnanců Brněnských veletrhů, někteří jezdili často na západ, odkud přiváželi svým dětem podobné kousky. Nepamatuju si, co jsem měla na sobě já - ale na to jak vypadal a jak voněl, už jsem nikdy nezapomněla..
Ostatní jsem příliš nevnímala a navíc jsem je viděla rozmazaně, přes slzy, který jsem Míšovi kropila na rameno - bylo nám asi deset, ale tancovali jsme spolu na ploužáky -Tornero a Love Hurts od Nazareth (a na Slady a Sweety a)... Ale to, že na nás všichni koukali, jako na přírodní úkaz, to jsem vnímala dobře - a často mi to při vzpomínce ještě dnes vyloudí úsměv na tváři. Museli jsme působit, jako z jiné planety..
Brečela jsem - štěstím a můj hrdina se ani trochu nestyděl.. Až dnes tuším, jak mě musela jeho klukovská duše milovat
Dlouho trvala naše doslovně "prázdninová láska" - a dodnes mě mrzí, že jsem se - vlastní vinou nedozvěděla, jak by pokračovala dál.. Na srazu na hory, když nám bylo třináct - byl Michal najednou o půl hlavy menší, než já. Jak si dovolil nevyrůst! Nevím, co mi tenkrát hrklo v mé pubertální hlavince, ale jednoduše jsem to nerozdýchala. Narozdíl od něj. Rozdýchal můj oslabený zájem, dokonce se dá říct, že projevil velkou dávku tolerance a humoru.. I hory jsme pak ještě prosmáli, zajímavé je, že jsme se ani jeden nevěnovali nikomu jinému, ale to odcizení jsme už bohužel do našich patnácti let nepřekonali - přestože mě Míša vysoko přerostl. A pak už jsme na tábory nejezdili a já potkala další velkou lásku - divadlo. Už jsme šli každý svou cestou...
Pravdou ovšem je, že ta láska ve mně někde žije dál. Kdykoliv jsme se po letech setkali, bylo to jako potkat bratra, spřízněnou duši, přítele... Člověku se až srdce sevře, když zjistí, že jako děti jsme asi natolik moudří, že intuitivně poznáváme toho - s kým bychom mohli jít po své správné cestě životem.
Už nikdy jsem nepotkala tolik nadhledu, starosti o druhého, tolerance, humoru, moudrosti a citlivosti, jako v mém malém princi z dětství. A můžu zodpovědně říct, že se za ta léta, (a že jich už je) nezměnil..
Je to pořád on. Se všemi těmi vlastnostmi. S láskou k jeho rodině, dětem, se zodpovědností a uměním se smát, nadhledem, tolerancí, strachem i moudrostí. Dodnes má vějířky od smíchu okolo očí. Na tuhle prázdninovou lásku nikdy nezapomenu a říkám si, třeba i proto, že jsme si ji "nepokazili sexem".
Ale kdo ví?
Takže rada na závěr: Nepodceňujte letní lásku! Nakonec by to mohla být ve vašem životě, ta největší...
Mirka Součková
Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)
Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.
Mirka Součková
Klíče v kanálu
Vzteky hryžu ret a brečím tu u Kryla Už není cesty zpět? Není kam bych ukryla, své strachy o naši zem. Co necháme tu dětem?
Mirka Součková
Ladíme k sobě
Jsi můj hlas a já tvůj druhý, ladí nám spolu každý tón, nerušíme svoje kruhy přeladils mě, jak zvonař zvon.
Mirka Součková
S tebou
Stebou je i mlha, něžná vata, s tebou čas, jak mladý koník chvátá, s tebou i listí na podzim je krásné, i noc, ve které pro nás slunce zhasne.
Mirka Součková
Drž mě a nepouštěj
Jsem snad všechno, co jsi nepotkal jsem srdce co tě bolí, jsem to málo, co jsi nečekal a ve tvých očích solí.
Další články autora |
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
Publikace Nerudové jsou ostuda. Zesměšňuje všechny vědce, míní europoslanec
Ekonomka a kandidátka do Evropského parlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová publikováním do...
Šumperský místostarosta čelí u soudu obvinění ze zneužití dotace
Olomoucký krajský soud projednává obžalobu místostarosty Šumperka Karla Hoška za zneužití dotací v...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Hrajte o lístky na čtvrtfinále MS v hokeji
Mistrovství světa v hokeji je v plném proudu a při této příležitosti přichází iDNES Premium s...
Francouzské Limoges zakázalo dětem noční vycházky, chce předejít potyčkám
Limoges ve střední Francii se stalo dalším městem, které zavedlo noční zákaz vycházení pro děti do...
Vandalové poničili památník holocaustu v Paříži červenými otisky rukou
Památník holocaustu v pařížské historické židovské čtvrti Marais neznámí vandalové poničili otisky...
Prodej bytu 4+1, 86 m2, Rýmařov, ul. Žižkova
Žižkova, Rýmařov, okres Bruntál
2 200 000 Kč
- Počet článků 161
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1039x
Někdy i neřízená střela,
umím se chovat jako dáma,
vím,co se sluší a co bych měla.
Však duše má je nespoutaná
od dětství plná emocí,
a nikdy nebyla jsem vdaná.
Však než-li plakat po nocích,
píšu si verše na ubrousku.
Jsem z kraje pěkných písniček,
poskládám bolest z malých kousků
do písmenek či notiček.
Znám hodně starých lidí,
co umějí být laskaví
co do duše ti vidí
a poznají,že churaví.
A umějí ji pohladit,
tak taková,bych chtěla být.