Drž mě a nepouštěj

Jsem snad všechno, co jsi nepotkal  jsem srdce co tě bolí,  jsem to málo, co jsi nečekal a ve tvých očích solí.

Hojivým lékem na rány
a studnou v oáze,
prastarým klíčem od brány,
kde mizí nesnáze.
Nadějí, v kterou nevěříš
a sladkou, něžnou bolestí.
Stejně jako já dobře víš,
že bojí se jen malí
a nic dobrého nevěstí,
strach, co nám rozum kalí..
.
Tvé oči jako tůně, 
ve kterých se topím.
Hříšná je moje vůně,
lapám po dechu,
sama nepochopím, 
proč hledám útěchu 
a zároveň se bojím.
Najednou mám strach,
že tohle neustojím,
jsem jak v mrákotách..
Jsem notou tvojí,
ty zas mou symfonií,
co duši hojí
a srdce v rytmu bijí.
Drž mě a nepouštěj
strachem tě odháním
mým hříchům odpouštěj
vždyť ráda přeháním...