Byl opálený úplně do sněda a měl krásný úsměv. To bylo první, čeho jsem s všimla. Pro ten jeho úsměv jsem málem neviděla ani slunce.. A když jsem se mu podívala do jeho medově hřejivých, smějících se očí - byla jsem úplně ztracená. Ale protože jsem byla nezkušená - vůbec jsem si to ještě neuvědomovala..
Měl pružnou klučičí postavu a já se nenápadně, ostýchavě koukala, když se nikdo nedíval, jak se potápí a vynořuje.. Dělal to s takovou vášní, a každý den, neúnavně, až se mu opálená kůže loupala v místech, kde měl potápěčské brýle. I to mi přišlo jako strašně zajímavé.
Stany jsme měli kousek od sebe, tak jsem po něm mohla pokukovat i když už jsme odpočívali unavení od spalujícího slunce pod borovicemi, ve kterých bzučely cikády tak nahlas, že málem přehlušili reproduktory, ze kterých se linuly melodie těch nejoblíbenějších písniček, jimž vévodila Sugar baby love. Nikomu nevadilo, že ji hráli i sedmkrát denně.
Bylo mi to brzo jasné. Sugar baby love! Ta naše...
Nejdřív mi vůbec nedocházelo, že má oči jenom pro mě. Ale když jsem vycítila, jak vyhledává moji přítomnost začala jsem si v duchu opakovat jeho jméno. Michal, Míša... Mišák, Mišáček - tak jsem mu ale nikdy nahlas neřekla, tušila jsem, že by mu to nemuselo znít ani trochu chlapsky.. Ale večer, když jsem usínala jsem si, s jeho jménem na rtech, opakovala, film každého dne.. Kdy mi podal, ručník,co mi upadl a letmo se tak dotkl mojí ruky. Kdy se na mě usmíval a zval na zmrzlinu.
Že je na našem vztahu něco neobyčejného jsem pochopila, když mi i mí rodiče řekli, že bych asi měla dřív vstávat, když na mě Michal každé ráno už v šest čeká s kartami u campingového stolku.. Každý den jsme totiž spolu mastili karty - a to nás vážně bavilo. Často i s ostatními, ale rána byla jenom naše.. Dodnes mám někde fotku, kterou foti můj táta, jak Michal sedí u stanu a čeká na mě. Nutno říct, že ho obdivovali všichni, za jeho trpělivost.
Michal měl na svůj věk neuvěřitelný smysl pro humor a já na můj věk, jsem měla neuvěřitelnou schopnost ho chápat.. Pochopila jsem, že je to pravděpodobně schopnost, která je rodová - jeho starší brácha a bratranec, byli stejně veselí a to už byli v pubertě.. Moje starší sestra ještě dlouho vzpomínala na to, jak zábavná to byla doba. Prosmáli jsme spolu půlku léta a až teprve po návratu jsem zjistila, jak moc mi chybí..
Jenže mi bylo osm a jediné na co jsem se zmohla v září bylo, že jsem vytočila jeho telefonní číslo a - mlčela.. Moje holčičí duše mi nedovolila něco říct, přece nemůžu volat, jako první.. A tak jsem si jen tak snila.
Jaké štěstí a neuvěřitelné překvapení ovšem bylo, když jsem o jarních prázdninách na srazu na hory - uviděla známou postavu - Michal!
Vhrnulo se mi horko do tváří, nevěděla jsem kam s rukama a bylo mi jasné, že jsem ztracená.. Myslím, že ztracení jsme ale byli dva.. Tahle láska, to nebylo žádné chvilkové vzplanutí, přinesla sebou všechny krásy opravdové lásky, včetně žárlivosti i strachu o toho druhého...
Na každé prázdniny jsem se těšila ještě víc - přes rok jsme se nevídali, protože jsme bydleli každý na druhé straně Brna, a to se v našem věku, a století bez mobilů a internetu jevilo, jako na druhé straně světa.
O to víc, jsme pak cítili sílu naší lásky. Když jsme na letním táboře na Devíti skalách blbli a já spadla, zaskočila mě míra jeho starosti o mě, jestli mi nic není.. Milovala jsem na něm i tepláky!
A když jsme se dozvěděli, že na diskotéku můžou jen ti ze starších oddílu, nabral můj smutek takovou sílu, že se měnil v žal, musela jsem vypadat tak zoufale, až nám kluci Štěrbovi (jinak největší raubíři z tábora) ukecali výjimku.. Michala navoněli a oblékli do toho v čem přijel, a v čem mi přišel naprosto neodolatelný - do riflí a trička s novinovým potiskem.. Kdo nezažil dobu normalizace vůbec netuší, co to tehdy bylo za "ohoz".. Byli jsme děti zaměstnanců Brněnských veletrhů, někteří jezdili často na západ, odkud přiváželi svým dětem podobné kousky. Nepamatuju si, co jsem měla na sobě já - ale na to jak vypadal a jak voněl, už jsem nikdy nezapomněla..
Ostatní jsem příliš nevnímala a navíc jsem je viděla rozmazaně, přes slzy, který jsem Míšovi kropila na rameno - bylo nám asi deset, ale tancovali jsme spolu na ploužáky -Tornero a Love Hurts od Nazareth (a na Slady a Sweety a)... Ale to, že na nás všichni koukali, jako na přírodní úkaz, to jsem vnímala dobře - a často mi to při vzpomínce ještě dnes vyloudí úsměv na tváři. Museli jsme působit, jako z jiné planety..
Brečela jsem - štěstím a můj hrdina se ani trochu nestyděl.. Až dnes tuším, jak mě musela jeho klukovská duše milovat
Dlouho trvala naše doslovně "prázdninová láska" - a dodnes mě mrzí, že jsem se - vlastní vinou nedozvěděla, jak by pokračovala dál.. Na srazu na hory, když nám bylo třináct - byl Michal najednou o půl hlavy menší, než já. Jak si dovolil nevyrůst! Nevím, co mi tenkrát hrklo v mé pubertální hlavince, ale jednoduše jsem to nerozdýchala. Narozdíl od něj. Rozdýchal můj oslabený zájem, dokonce se dá říct, že projevil velkou dávku tolerance a humoru.. I hory jsme pak ještě prosmáli, zajímavé je, že jsme se ani jeden nevěnovali nikomu jinému, ale to odcizení jsme už bohužel do našich patnácti let nepřekonali - přestože mě Míša vysoko přerostl. A pak už jsme na tábory nejezdili a já potkala další velkou lásku - divadlo. Už jsme šli každý svou cestou...
Pravdou ovšem je, že ta láska ve mně někde žije dál. Kdykoliv jsme se po letech setkali, bylo to jako potkat bratra, spřízněnou duši, přítele... Člověku se až srdce sevře, když zjistí, že jako děti jsme asi natolik moudří, že intuitivně poznáváme toho - s kým bychom mohli jít po své správné cestě životem.
Už nikdy jsem nepotkala tolik nadhledu, starosti o druhého, tolerance, humoru, moudrosti a citlivosti, jako v mém malém princi z dětství. A můžu zodpovědně říct, že se za ta léta, (a že jich už je) nezměnil..
Je to pořád on. Se všemi těmi vlastnostmi. S láskou k jeho rodině, dětem, se zodpovědností a uměním se smát, nadhledem, tolerancí, strachem i moudrostí. Dodnes má vějířky od smíchu okolo očí. Na tuhle prázdninovou lásku nikdy nezapomenu a říkám si, třeba i proto, že jsme si ji "nepokazili sexem".
Ale kdo ví?
Takže rada na závěr: Nepodceňujte letní lásku! Nakonec by to mohla být ve vašem životě, ta největší...
