Zlepšení situace zítra? Měnová reforma II

Víte, co znamená uvažovat logicky? Znamená to vidět věci takové, jak doopravdy jsou. Nic víc. Jen odložit růžové, modré nebo zelené brýle. Pojďme se logicky zamyslet nad MĚNOVOU REFORMOU jako nad jedním z řešení krize peněz. Fantazie nám ukázala jednoduchou cestu. Jiný vztah k penězům jako nástroji ukazatele hodnoty, nikoli jako k prostředku, monopolně "vlastněnému" soukromými bankami, díky kterému z podstaty věci soukromé banky vždy vydělávají a všichni ostatní - lidé i jejich firmy - prodělávají.  Filosofie nám říká, že když si naše fantazie dokáže něco představit, má cenu se tím zabývat i rozumově - logicky.  Jak funguje každý racionální mozek je vidět na jednoduchém příkladu: 1+1= 2. Všichni si shodně vykládáme význam všech znaků a proto tomuto shluku pixelů rozumíme všichni stejně. Identicky totožnou věc teď provedeme s MĚNOVOU REFORMOU. Na následující shluk pixelů se dívejte bez brýlí. Zaměřte se na jejich skutečný význam a na souvislosti. Přemýšlejte bez předsudků.

Našim cílem je dát penězům váhu a funkci, kterou mají mít. Ukazovat hodnotu zboží a "reprezentovat" vlastněnou hodnotu. Chceme dostat výplatu XX.XXX,- Kč a koupit si za ni zboží a služby přesně v hodnotě XX.XXX,- Kč. Chceme, ať X znamená pořád X a je za něj zboží X.

Naopak, je pro nás špatná inflace. Tj. něco, co vloni stálo 10 Kč, stojí letos 11 Kč. 

Je pro nás špatné, že když si půjčíme 100  Kč, zaplatíme za to bance 5 Kč ročně a lichváři 5 Kč týdně, ale když si do banky uložíme 100 Kč, dostaneme v lepším případě 2 Kč ročně. Banka negarantuje vyšší výnos v případě vyšší inflace, pokud nejste ochotni riskovat ztrátu.

Banka zvyšuje úroky z úvěrů automaticky podle inflace. Pokud neplatíte, přicházíte o majetek.

Tento systém máme demokraticky. Kdysi přijal demokraticky zvolený parlament zákony, podle kterých jedeme. Můžeme to stejně demokraticky změnit.

Naše řešení musí splňovat několik předpokladů:

1. Nesmí zhoršit ničí situaci. Nesmí ani okamžitě, ani dlouhodobě nikoho připravit o majetek. Nesmí k tomu ani zavdat příčinu.

2. Nesmí z pohledu občana plodit nějakým způsobem nefunkční měnu. Nesmí zavdávat příčinu ke vzniku inflací ani diskvalifikovat ČR jako stát a české občany a jejich firmy (domácí firmy) znevýhodňovat na mezinárodním poli.

3. Naše řešení musí být neutrální z právního hlediska. Tj. předpis nesmí nic nikomu nařizovat. Ale je svobodnou vůlí lidí, pokud se jich shodne většina, přijmout zákon, který přinese objektivní změnu a nabídne všem fyzickým i právnickým osobám možnost stejné volby. Nikoho nediskriminuje.

Komplexní řešení - Měnová reforma + Jiný přístup ke státnímu rozpočtu ČR

Role peněz

Peníze jsou vyjádřením hodnoty. Ceny zboží nebo odměny za naši práci. To je jejich základní funkce. V ekonomice jich je v danou chvíli nějaké konkrétní množství. Pro zjednodušení můžeme říci, že v ekonomice ČR je dnes v držení lidí, firem a státu dohromady 1000 Kč.

Peníze nemají samy o sobě důvod někde jen tak přibývat. Mohou se v zásadě objevit dvojím způsobem.

Buď Státní banka zapne tiskárny a vytiskne si v případě potřeby dalších 100 Kč, nebo požádá Státní banka nějakou Soukromou banku o úvěr 100 Kč. Soukromá banka ráda svolí a za úrok 3 Kč ročně 100 Kč naší Státní bance půjčí. Státní banka pak půjčených 100 Kč utratí prostřednictvím Státního rozpočtu.

V obou případech se v ekonomice odnikud objeví nových, žádným majetkem nepodložených 100 Kč. Podle ekonomické teorie by tyto peníze měly tlačit směrem ke zvýšení inflace. Přesně to dělají, ale díky konkurenci se to neprojeví v absolutní míře. V případě půjčky u Soukromé banky sebou nesou navíc ještě povinnost platit úrok 3 Kč.

Umíme odstranit nevýhody systému a zachovat jeho poslání? Funkce peněz je vyjádření hodnoty. 

Tolik teoretická východiska. Teď se podíváme na praktické kroky a logicky rozebereme jejich důsledky. Důsledky vyhodnotíme. Bude výsledek lepší nebo horší než dnes? Chceme to? Promysleme to dále a pojďme to prosadit. Nic jiného.

MĚNOVÁ REFORMA

K dnešnímu dni provedeme zákonem o měnové reformě - naprosto stejným zákonem, jaký bychom museli přijmout, kdybychom se podle vládních vyjádření chystali přijmout Euro, měnovou reformu. 

Měnová reforma spočívá v tom, že měníme Staré Kč za Nové Kč v poměru 1:1. Pro výměnu je tedy nutné pouze přiznat stav na účtech a případně přinést hotovost k okolkování. Nic, jen každá bankovka dostane razítko. Ani to nikdo nemusí počítat.

Všichni jsou na svých stavech.

Na Měnovou reformu bude navazovat druhý zákon - Zákon o nabídce půjčky všem fyzickým osobám, občanům ČR. Stát nabídne všem občanům možnost půjčit jim tolik peněz, kolik ke včerejšímu dni dluží. Maximální výše půjčky je 1 milion Kč/osoba. Peníze ovšem nejsou připsány nikomu na účet. Stát pouze počínaje zítřkem platí soukromým bankám splátky úroků a jistiny za nás. Banky dostávají přesně tolik, kolik mají dostat. Ovšem státu začneme splácet, až když dosáhneme 200 let. Tj. prakticky nikdy. 

Jak je možné, že stát odepíše naše úvěry a bude přitom soukromým bankám platit řádně to, co mají dostat? Bude na to odněkud muset brát peníze. 

Na začátku jsme si popsali dva způsoby - půjčit si u soukromé banky nebo tisknout. Zjistili jsme, že na měnu mají oba stejný dopad. Objektivně se odnikud vynoří další peníze bez majetku. Nemusíme mít z rozumného zvyšování objemu peněz v ekonomice tiskem o nic větší obavy, než z rozumného zvyšování objemu peněz v ekonomice na dluh. Právě naopak. Úrok zvyšuje náklady, úrok zvyšuje ceny a inflaci.

Jinými slovy zvýšení objemu peněz v ekonomice, pramenící z většího počtu lidí v ekonomice, je normální a neškodné pro měnu, ať už je provedeno jakkoliv. Klidně tiskem.

Třetí zákon proto je Zákon o základním minimu jednotlivce. Je opět fér. Každý jednotlivec, který o to požádá, dostává měsíčně stejnou dávku sociálního minima ve výši 4.500,- Kč osoba/měsíc. Jinými slovy stát ročně rozdá 12x4,500,- Kč x 10 000 000 lidí = 500 000 000 000,- Kč. 

Toto je pro představu necelá polovina našeho Státního rozpočtu. 

Zároveň snížíme daně obecně na 10%. Jak z příjmu, tak DPH. 

Kolik budeme muset v reálu za takto nastavených podmínek tisknout? 

Jaký to bude mít dopad na ekonomiku?

Pojďme pracovat s reálnými čísly. 

Státní rozpočet ČR 2013 je 1,1 biliónů Kč.

Státní dluh je 1,7 biliónů Kč, letos vzroste o 170 miliard Kč.

Jinými slovy odnikud se v ekonomice objeví 170 miliard Kč. Na Státním účtu se v tu chvíli objeví zvýšení dluhu o 170 miliard Kč. Soukromým bankám zvrostou pohledávky za ČR o 170 miliard Kč. Jen proto, že máme TAKOVÝ ZÁKON.

Jaká makroekonomická opatření jsme třemi kroky:

měnovou reformou

nabídkou státu splácet MOMENTÁLNÍ DLUH za občana

automatickou sociální dávkou minima jsme vlastně provedli?

Měnová reforma jen znamená, že jsme si orazítkovali bankovky. Sama osobě další dopad nemá. 

Pokud stát natiskne další peníze ve výši státního dluhu, ve kterém pravidelně každoročně náš Státní rozpočet roste, neudělá s ohledem na celkový objem měny v ekonomice žádnou změnu. Nestartuje inflaci ani nezvyšuje náklady. Nikoho neokradl.

Státní deficit za rok 2012 bude rámcově okolo 170 miliard Kč. Dnes má stát volbu, jestli si je natiskne, nebo si stejně virtuální peníze půjčí u soukromých bank. Zcela nepochopitelně si je na základě Zákona o Státním rozpočtu půjčuje. ZÁKONA O STÁTNÍM ROZPOČTU.

Jestli si Zákonem o Státním rozpočtu PŮJČÍME nebo VYTISKNEME nějaké peníze, je to stejné.

Celková masa peněz je řádově mnohem výše, než stovky miliard Kč. Proto přidání v řádu stovek miliard bez ohledu na způsob nevyvolá inflaci. V žádném případě nebude dvojnásobný tisk bankovek znamenat dvojnásobnou ani vyšší míru inflace. Není důvod. Obecně se naopak všem bez rozdílu ulevilo od části nákladů a zůstává jim více peněz k výdajům. Tyto výdaje nastartují poptávku a konkurence udrží ceny.

Zvýšení masy peněz tímto způsobem nemá důvod nijak měnit měnový kurs. Dokladem je dolar. Teorie pro tento případ říká, že by Nová Koruna vůči světovým měnám oslabovala. 

Co to znamená? To znamená, že zahraniční triko najednou po přepočtu nestojí 1.000,- Kč, ale třeba 1.200,- Kč. No a? 

Automatické dávky svým objemem kopírují skutečný objem dávek v našem skutečném rozpočtu. Tj. už dnes nám nic nebrání to udělat a z reálného rozpočtu to ufinancovat. 

Pokud snížíme daně, může to mít dvojí dopad. Buď budou lidé část peněz, které jim díky tomu zůstanou, šetřit, nebo je utratí. Obojí ale v konečném důsledku vede v multiplikačním efektu k průdkému rozvoji poptávkou tažené produkce.

Všechny operace byly neutrální. Nikoho o žádný majetek nepřipravují. Nikomu nic nenařizují ani nezakazují. Peníze jen fungují, jak mají.

Je nějaký důvod to neudělat?