Nepodmíněný příjem v praxi

V řadě zemí včetně České republiky se vede diskuse o takzvaném “nepodmíněném minimálním příjmu“. Co se pod tím rozumí? Je to utopie, nebo racionální volba? Nepodmíněný příjem je, zjednodušeně řečeno, zákonem dané opatření, které znamená, že každý občan daného státu dostane měšíčně na účet od státu fixní “dávku“.    

Tato dávka by měla pokrýt základní potřeby jedince v rozumné míře, tedy slušné bydlení, strava, ošacení a další základní potřeby.

Debata o nepodmíněném příjmu je debatou o třech “parametrech“.

- o výši nepodmíněného příjmu

- o tom, jestli taková dávka nezdevastuje motivaci lidí pracovat

- o tom, kde na to vzít

Všechny parametry jsou navzájem provázány a je potřeba je posuzovat v kontextu stavu ekonomiky a společnosti jako celku.

Výše nepodmíněného příjmu

Před debatou o částce je potřeba si popsat “funkci“ nepodmíněného příjmu. Neboli co se tímto opatřením sleduje.

Je důležité si uvědomit, že cílem existence nepodmíněného příjmu je vyřešení základních existenčních starostí “standardního“ člověka. To je potřeba mít na zřeteli.

Nepodmíněný příjem tedy neruší například podporu zdravotně handicapovaných lidí apod.

Nepodmíněný příjem by měl v praxi znamenat, že jeho příjemce, ať už s ním hospodaří jako jednotlivec nebo jako člen domácnosti, má vyřešeny základní fyzické potřeby.

Do jisté míry tedy “koreluje“ s existujícím parametrem - životním minimem a na něm napojenými dávkami v sociální nouzi.

Životní minimum v ČR je dnes zákonem stanoveno řádově na 3.500,- Kč/měsíc. Umíte si představit život za 3.500,- Kč? Má podle vás dnešní výše životního minima něco společného s realitou?

Chceme, aby v České republice v roce 2013 byli lidé, kteří živoří za 3.500,- Kč měsíčně?

Je to pro nás dobré? Je to nejlepší řešení, když nás má stát pod palcem a kdykoliv nás i od legračních podpor může odříznout na základě špatného razítka?

Není lepší řešení uspořádat základní vztah člověk – stát jinak? Existenční situaci lidí prostě vyřešit a starat se efektivně o další věci?

Abychom tedy existenční situaci vyřešili, je třeba vnímat výši nepodmíněného příjmu v kontextu reálných životních nákladů. V reáliích ČR 2013 tedy řádově okolo 10.000,- Kč / měsíčně.

Bude někdo pracovat?

Představuji si, že moje tříčlenná rodina dostává měsíčně od státu na účet 30.000,- Kč, aniž hnu prstem.

Zaplatíme bydlení a další fixní náklady a zůstane nám půlka. Tedy 500,- Kč na den pro 3 lidi.

Ani já, ani žena pravděpodobně nebudeme dávat výpovědi v práci a stěhovat se na gauč. Je možné, že si snížíme úvazky na polovinu a smíříme se s polovičními výplatami.

V konečném důsledku budeme mít jako rodina zhruba stejný celkový měsíční příjem.

Vznikne jedno nové pracovní místo.

Je jisté, že lidé, kterým dnes vyhovuje existence na dávkách, budou na dávkách žít i v případě, že se nebudou jmenovat příspěvek na bydlení, na jídlo, na ošacení, na dopravu, ale souhrně nepodmíněný příjem.

Pro tento typ lidí se změní jen jediné – nebudou muset každý měsíc obíhat úředníky.

Ušetříme za úředníky.

Pro majoritu společnosti znamená existence nepodmíněného příjmu to, že nejsou existenčně závislí na zaměstnavateli, mohou přijmout zkrácený úvazek, mohou v malém samostatně podnikat. Znamená to zázemí a možnost se rozvíjet.

Kde na to vzít

Představme si nepodmíněný příjem na osobu a měsíc ve výši 10.000,- Kč.

Což je 120.000,- Kč / osoba /rok.

Což je 1.200.000.000.000,- Kč / 10 miliónů lidí / rok.

Neboli 1200 miliard korun / rok.

Víte, kolik byl státní rozpočet ČR pro rok 2012?

1200 miliard korun.

Nepodmíněný příjem pro jednotlivce ve výši 10.000,- Kč měsíčně představuje tedy v součtu za rok zhruba takovou cifru, jako je celý státní rozpočet ČR.

Kde na to vzít?

Na tuto otázku jsou dvě odpovědi. Jedna je “standardní“ - lépe hospodařit se státním rozpočtem.

Na dva související výdaje státního rozpočtu se v krátkosti podíváme:

Ministerstvo práce a sociálních věcí – 500 miliard (41%)

Zhruba 40% státního rozpočtu už na vyplácení nepodmíněného příjmu pod jiným názvem vydáváme.

Státní dluh – 80 miliard (7%)

Z každých patnácti korun vydáme jednu jen na splácení dluhu. Dluhu, který roste.

Jak v této situaci pomýšlet na nepodmíněný příjem?

Od toho jsou nestandardní řešení. Třeba zázraky.

Představte si, že by se u nás našla ropa. Neuvěřitelně hodně ropy. Třeba tolik, kolik v Norsku.

Tuhle ropu by těžila Česká republika a prodávala ji do zahraničí, jako to dělají ostatní státy, kde se nějaké nerostné bohatství těží.

Za tuhle ropu by ČR ročně inkasovala spoustu Eur, dolarů a dalších měn, za které by na devizových trzích nakoupila naše koruny přesně ve výši 1200 miliard ročně.

Podobně, jak to jistě dělá Norsko.

Ve státním rozpočtu by se tedy oproti dnešnímu stavu objevilo ze zahraničí 1200 miliard korun.

Tyto peníze nejsou zatíženy dluhem, Česká republika dodala ropu a dostala zaplaceno.

Za těchto okolností by se zavedení nepodmíněného příjmu jevilo jako schůdná alternativa.

Ropu nemáme. Musíme na to jinak.

Co kdyby státní banka jednoduše oněch 1200 miliard natiskla? Nové peníze ve státním rozpočtu bychom si nepůjčovali na dluh, ale podobně jako například v USA, si prostě natiskli.

Co by se stalo?

Měl by někdo problém?

Co by to udělalo s Kč jako s měnou?

Je nějaký důvod si myslet, že by se Česká koruna chovala jinak, než Norská koruna?

Inflace

Celkový objem Kč v naší ekonomice je řádově mnohem výše než 1200 natištěných miliard. Tento přírůstek peněz v ekonomice nemá sám o sobě sílu ani vnitřní důvod působit na inflaci. Stejně jako je tomu v Norsku.

Kurz koruny

Ze stejného důvodu není předpoklad pro znehodnocování kurzu koruny. Naše měna je z globálního hlediska zanedbatelným hráčem a na kurz koruny působí především zahraniční vlivy. Koruna je ve vleku dolaru, eura a dalších měn. Nikoliv naopak.

Co by to udělalo s ekonomikou?

Domácí poptávka by se zdvojnásobila. Ekonomika by zaznamenala okamžité oživení.

Napadá vás nějaký konkrétní důvod, proč to neudělat?

Kromě toho, že nějací vaši oblíbení “oni“ by to zneužili, případně že kdyby to bylo tak jednoduché, udělal by to každý?

Pojďme si prostě natisknout 1200 miliard, jako bychom je utržili za ropu.

Není jediný racionální ekonomický důvod proti.

Jedině lidské, ale to je na každém z nás.

PS:

Je obecně známo, že svět mění blázni.