Pro pochopení JAK SE MĚNÍ SYSTÉM stačí jedna věc - absence otazníku v nadpisu. Každý systém se mění pořád. Změna systému není jednorázová událost, ale kontinuální proces.Výsledek - proměny světa - vidíme kolem sebe. Abychom o systému uvažovali adekvátně, musíme si být vědomi zásadní věci. Celý svět je jeden velký systém a funguje komplexně. Každá jeho složka, kterou my považujeme za "autonomní" jednotku, fungování do jisté míry (podle míry své svobodné volby) ovlivňuje.
Můžeme si objektivní svět jakkoliv pojmově zúžit a všímat si jen jeho části - například ekosystému planety, globální ekonomiky, našeho města, rodiny nebo nás jako osoby.
Ale nemůžeme ignorovat zbytek. Jinak dojdeme ke špatným závěrům.
Touto optikou je potřeba celou dobu nahlížet na změnu systému, kterou mám na mysli, tedy změnu společenského systému.
I společenský systém se mění. To, že mu dáme nějakou nálepku - socialismus, kapitalismus nebo jakoukoliv jinou, dynamiku uvnitř jen zakryje. Navíc rozostří naše vnímání a poplete pojmy.
Změna společenského systému je výsledkem činnosti lidí, tvořící tento systém, danou společnost.
Podle toho, jak se lidí projevují a jakou váhu má projev daného jedince v rámci celku, se systém autonomně přizpůsobuje.
Neustále probíhají dílčí úpravy pravidel tak, aby byl systém v přesně takové rovnováze, kterou lidé chtějí a kterou uvědoměle nebo neuvědoměle požadují.
To, jak se chováme, determinuje, v jakém systému žijeme.
Pokud nám aktuální stav věcí vyhovuje, hrajeme podle pravidel.
Pokud nám v něčem nevyhovuje, měníme své chování a systém reaguje.
Pokud v rámci systému neumíme nebo nechceme vyřešit svou potřebu, hledáme alternativu.
Proto alternativy existují. Alternativní medicína, alternativní škola, alternativní měna, alternativní obchodní modely apod.
Jediným kritériem "dobrosti" alternativy je to, že se časem stane "normální". Nebo nestane.
Ale individuální přklon k alternativě proměňuje systém jako celek.
Jak se mění společnost
Existují dvě krajní meze uspořádání společnosti a dva základní "ekonomické" modely.
Můžeme o "sobě" rozhodovat sami, nebo o nás rozhoduje někdo jiný, bez mandátu od nás.
V ekonomice můžeme spolupracovat nebo si konkurovat.
Vždy, i dnes, se pohybujeme na těchto dvou škálách a výsledkem je systém rozhodování a ekonomická pravidla naší společnosti.
V rozhodovacím procesu jsme zvolili přístup kombinujcí svobodu osobní volby v osobních oblastech a sledování společenského zájmu v tématech, která spojují individuální životy.
V každém případě chceme mít "konečné" slovo. Nechceme, aby část rozhodnutí dělal někdo bez našeho vlivu nebo souhlasu.
V ekonomické oblasti už dnes uplatňujeme logicky oba přístupy.
Tam, kde je to přirozené, jsou vztahy na bázi spolupráce a sdílení. Této oblasti říkáme veřejný sektor.
Pokud jsme nespokojeni, můžeme buď z veřejného sektoru některé téma (kolektivně - jako společnost, nebo individuálně, jako jednotlivci) přesunout do našeho soukromého sektoru.
Nebo můžeme ovlivnit fungování veřejného sektoru.
Tam, kde vede konkurence k lepším výsledkům, existuje soukromé podnikání. Důležité je ale, pro koho vede v dané oblasti tržní přístup k lepším výsledkům. Co je těmito lepšími výsledky míněno.
Primárně si musíme uvědomit, že soukromé podnikání vnímá jako lepší výsledek vyšší zisk, nikoliv lepší produkt pro spotřebitele. Není pravda, jak vidíme kolem sebe, že tyto dvě věci jdou ruku v ruce.
V některých sektorech, zejména v drobné ekonomice, kde nejsou překážky na vstupu do odvětví, provázanost soukromého zisku podnikatele a spokojeného zákazníka, existuje.
V sektorech s velkou kapitálovou náročností, chráněných licencemi nebo jinými limity pro běžného člověka, tomu tak není. Tam často obří firmy doslova diktují podmínky svým zákazníkům a výsledkem jsou sice obrovské zisky, ale minimální prospěch zákazníka.
Abychom pochopili, jak můžeme měnit systém, musíme toto vidět.
Pokud je našim cílem mít rozhodovací procesy nastaveny tak, aby nám nikdo nic nediktoval, ale abychom byli svrchovaní, musíme tuto svou touhu promítnout do konkrétních kroků. Tj. zasadit se o proměnu v této oblasti
Pokud je našim cílem fungování ekonomiky tak, ať primárně sleduje zájmy jednotlivců, musíme sami tuto změnu svým ekonomickým chováním nastolit.
Z dnešních alternativ se tímto způsobem, a žádným jiným, stane normální stav.
To je technická stránka věci.
A teď moje osobní vidění.
Každý systém vyvažuje zájmy všech těch, kteří ho tvoří, podle váhy jednotlivých členů.
Dnešní stav je z mého úhlu pohledu pro mě nevýhodný.
Jako občan jsem fakticky odstřižen od rozhodování. Existují sice volby, ale celý mechanismus - počínaje dotacemi stran, ovládání veřejnoprávních médií starou partou politiků a ovládání soukromých médií zájmovými skupinami (Babiš, Bakala atd.) - znamená, že je zkreslována realita ve prospěch úzkých skupin lidí. Důsledkem jsou volební výsledky, které máme a zastupitelstva, která nezajímají zájmy lidí, ale zájmy daných skupin.
Ekonomický model tomu odpovídá. Člověku se žije hůř a hůř, navzdory ohromnému pokroku ve všech oblastech, počínaje technikou a konče produktivitou.
Důvod je jednoduchý - profit z pokroku neinkasuje člověk, ale velká firma. Lidé odnášejí negativa - zhoršení zdraví a prostředí.
Pokud se na svět dívám jako na celek, děsí mě ničení planety, ke kterému dochází ze stejného důvodu - profitu velkých firem. Koncept udržitelného rozvoje je prezentován jako alternativa. Takže žijeme neudržitelným způsobem a víme, že další generace na tom budou ještě neudržitelněji.
Protože všechny subsystémy jsou provázané, usiluji, podle své "váhy", o změnu v oblastech, které ovlivním.
První věc, kterou mám na zřeteli, je svoboda. V principu proto vím, že nelze najít nikoho, kdo by mohl dělat změny za mě bez toho, že bych mu svou svobodu odevzdal. Přesně na ignorování tohoto jednoduchého faktu staví například Babiš. Jakmile si najdeme spasitele, smiřujeme se s tím, že spasitel bude prosazovat své zájmy, nikoliv společné.
Hledám podobně přemýšlející lidi, kteří řeší stejné problémy a spolupracujeme. Někteří usilují o svobodnější veřejnoprávní média, někteří staví kandidátky do voleb. Pokud daná skupina funguje na bázi rovnoprávnosti členů a pokud je otevřená ostatním skupinám a spolupracuje s nimi na společných tématech na "horizontální úrovni", tedy konsenzuálně, neexistuje nic lepšího. Pokud má skupina tendence k vertikálnímu uspořádání uvnitř nebo navenek, nemůže to vést k ničemu jinému, než výsledku ve prospěch těch, kteří jsou nahoře.
Ze všeho nejdůležitější je, aby systém opravdu fungoval ve prospěch lidí. Prvotním předpokladem je, že si všichni uvědomíme zákonitosti. To je i dnešní úkol. Vysvětlování. Opětovné přivedení lidí k tomu, aby chtěli zase sami rozhodovat. To je společným jmenovatelem většiny aktivit. Změna v dané oblasti nastane jen tehdy, až se z alternativy stane normál.
Pokud jste i vy s něčím nespokojeni, projevte to. Dejte to vědět okolí. Jen tak přestane být neudržitelný rozvoj normou a společný prospěch a udržitelný rozvoj planety alternativou.
