Furt se něco děje

Omezení jsou pomalu omezována a elektromobilisté začínají mít první srazy. V sobotu se jela eJantarová cesta, kterou každoročně pořádá Ostravak Milan.

Tato setkání jsou velmi důležitá. Člověk se vždy dozví něco nového a taky to udržuje komunitu elektromobilistů pohromadě. Diskuze o možnostech elektromobility v celém širokém spektru možností neberou konce – a svítání přichází tak brzy.

A jaká byla hlavní témata?

Zbytečně velký dojezd mnohých elektromobilů – proč už někdo nedělá nový elektromobil s dojezdem 200 km a cenou do 200.000,- Kč.  Tato auta by dokázala nahradit 50% toho, co jezdí po silnicích v ČR a stojí na parkovištích ve městech.

Dalším tématem byly nesmyslné vyhlášky a prováděcí předpisy. Mnohé z nich staví elektromobilitu na hlavu, nebo ji blokují, znevýhodňují, brzdí…

Například uvedu výňatek z přílohy č. 6 – PPDS (pravidla provozování distribuční soustavy)

7.1 – Zákon uvádí následující kategorie dobíjecích stanic. DoS1, DoS2 a DoS3.

DoS1 – jsou pro jednostopá vozidla (většinou elektrokola a koloběžky)

DoS2 – jsou definovány takto:

„ Běžná dobíjecí stanice s výkonem do 22 kW včetně, s výjimkou zařízení o výkonu 3,7 kW na fázi nebo nižším, jež jsou umístěna v domácnostech nebo jejichž hlavním účelem není dobíjet elektrická vozidla a jenž nejsou veřejně přístupná.“

Chápete tu výjimku? „ Běžná dobíjecí stanice... s výjimkou… jejichž hlavním účelem není dobíjet elektrická vozidla?“ Ta výjimka – jedná se wallbox do 3,7 kW na fázi? A co to tedy je? Kam patří ta výjimka, do D0S1?

To nemohl vymyslet rozumně uvažující člověk! Kdo ty blbosti tomu parlamentu sepisuje? A hlavně kdo podle toho má stavět ty nabíjecí stanice – sorry  vlastně „odborník“ to nazval dobíjecí stanice – asi správný logik a čestin – na mobil máte taky dobíječku – nebo nabíječku jako každý normální člověk.

Možná ale chceme být opět světoví – a překlad CHARGE STATION (NABÍJECÍ STANICE) jsme si přeložili jako DObíjecí stanice (RECHARGE STATION) – vynikáme prostě za každou cenu.  

A podle toho nyní budeme „budovat“ tu elektromobilitu. Podle někoho kdo vymyslel něco, čemu jak je vidět vůbec nerozumí.

Další téma SOUČTOVÉ měření a měření PO FÁZÍCH –  ano, i elektromobilisté mohou být sprostí – zvlášť když mluví o tomto tématu. Takhle okrádáni jsou na celém světě pouze Češi, někteří Slováci a část Poláků. (Alespoň tak to říká Lojza).

Ale zpět na eJantarovou cestu. Ta začínala v Ostravě. Pak se jelo do Štramberku, kde jsme si prohlédli Trůbu, nakoupili uši a vyfasovali poukaz na školu smyku. Pak zpátky do Ostravy. Tam jsme smykovali a večer po páté hurá domů.

Málokterý hotel je na elektromobilitu připraven. Stačí pět hostů s elektromobily a hotel je na svých limitech – víc zásuvek tam prostě není a tak se nabíjí, kde se dá.

Elektromobilů přijíždí každým rokem víc a víc.

Lidé s kladným potenciálem jsou navzájem přitahováni a tvoří různě velké shluky pozitivní energie.

Štramberk – malebné městečko se spoustou schodů.

Obchůdek na uši.

Nevrčí mi motor, i když mám nastartováno – je to v pořádku?

Cedulka označující konektor, který se má odpojit v případě nehody.

A nyní v detailu – odpojuje hlavní (trakční baterii)

Už se těším na příští rok.  Milan zase něco pěkného vymyslí.

Elektromobilita je totiž stále zábavnější. Třeba na minulém Brněnském čtvrtku jsme si zařádili s elektrickým bagříkem.