Proč tolik paniky?

Nesdílím paniku rozsévanou částí mediální sféry. Nezačala válka, nehrozí pandemie, na Prahu nespadl meteorit a nedošlo ani k násilnému převratu, potažmo k puči. Jen vládě byla vyslovena nedůvěra. Tak už to v demokraciích chodí.

Topolánkův kabinet byl k takovému konci odsouzen již svým vznikem. Křehká většina vydržet nemohla. Možná by se jí i ten zázrak podařil, pokud by se ovšem nechovala, jakoby měla nikoliv „koupenou stojedničkovou převahu“, ale volby vyhrála ústavní většinou. Celé ty dva roky a dva měsíce vládla vláda na nitce tak tenounké, že snad jen kouzlem nedošlo k jejímu pádu dříve.
Českou kotlinou a moravskými poli rovněž je v tuto chvíli slyšet až protivně zoufalé volání – Co teď bude? Já na to – A co by jako mělo být?! Současný kabinet s naší plnou podporou „dovládne Evropě“. A přitom, dej bůh panu premiérovi tu sílu a moudrou schopnost, bez emocí, v klidu a mediálního tlaku se snad bude konečně s opozicí bavit o tom, jak co nejrychleji a v souladu s ústavou dospět k předčasným volbám.
Úsměv ve tváři mi dnes vykouzlil nejeden novinový komentář. Prý to byl vrchol nezodpovědnosti „složit“ vládu v čase hospodářské krize. Pomíjím skutečnost, že v podstatě se vláda položila sama (hlasy opozice by na to nestačily). Největší chyby, které se tato vláda dopustila mimo fakt, že krizi nejdříve bagatelizovala, a posléze kroky ke zmírnění jejich dopadu na  život nás všech přijímala pozdě, byla právě okolnost, že vnějších okolností zjevně zneužívala k tomu, aby každý svůj krok prosazovala jednostranně a silou. Ostatně bonmot jednoho z místopředsedů padlé vlády na toto téma je známý a netřeba ho opakovat. Ano silově, bez hledání konsensu. Bez diskusí s opozicí a s vědomím, že já se nemusím na nikoho a na nic ohlížet, že já jsem vítěz a vítěz jedná podle svého, že na druhé zřetel nebere. To je to, co vládě zlomilo vaz!
Úsměvné jsou rovněž až hysterické reakce typu, co vše je ztraceno, co vše dobré, s čím Topolánkova vláda přijít mohla, už nepřijde. Omyl. Autorům obdobných vzdechů asi uniklo, že mnohé z toho, co vláda naslibovala voličům stejně neplnila a mnohé ještě před vyslovením nedůvěry sama stáhla. A znovu. Proč s námi o tom, či onom vládní koalice odmítala  jednat? Protože představy o jednání z její strany byly takové - tady to máte, takto se to musí schválit, diskuse je zbytečná.
Také kritika, že realizovány nebudou kroky nezbytné pro řešení krizové hospodářské situace jsou, nezlobte se na mne, mimo mísu. Teď je čas a hlavně příležitost o tom mluvit. Teď je čas a příležitost dát prostor odborníkům, a to přímo na ministerských postech a tak, aby svá objektivní řešení mohli realizovat z vládních, nikoliv poradenských lavic. Přiznám se, že patřím k těm, kdo si myslí, že paradoxně právě úředníci ve vládě v současné chvíli zmohou více, než politici svázaní sekretariáty svých stran. Vůbec bych se nedivil, kdyby si třeba tzv. úřednická vláda v zájmu věci dovolila i to, co by politickému kabinetu nikdy neprošlo!
Panika a s její pomocí případně šířený uměle vyvolaný chaos nemá opravdu v příštích dnech, týdnech i měsících místo. Musí zmizet a nahradit ji musí všeobecně sdílená a celospolečensky, tedy i mediálně, podporovaná, ochota k hledání toho nejlepšího východiska. Nikoliv v zájmu ČSSD, nikoliv v zájmu ODS, ani ne v zájmu jiných politických stran, ale v zájmu nás všech. Kdo chce udělat něco pro ostatní a nejen pro sebe, ten do toho půjde.