Platini, Česko a Lisabonská smlouva

V průběhu nedělního nešťastného fotbalového utkání našich s Tureckem mě oslovil Michel Platini. Je to osoba, kterou je naprosto zbytečné představovat. Potěšilo mě to, ale následně jsem byl překvapen. V podstatě mě požádal, abychom pokračovali v ratifikačním procesu lisabonské smlouvy! Na rovinu – od předsedy UEFA bych čekal spíše nějaké fotbalové vyjádření. Na druhou stranu – fotbal je nejmasovějším evropským sportem. A zejména jeho profesionální části se nesporně týká politický a ekonomický vývoj té části Evropy sjednocené v Unii.

Náš případný zásadní odmítavý postoj k Lisabonské smlouvě (respektive její neratifikování) by zcela určitě neznamenal vyloučení z UEFA (natož z EU). Ani ztrátu prestiže českého fotbalu (tu způsobují spíše mátožné výkony národního celku). V případě České republiky a jisté ztráty její prestiže si však nejsem tak jistý. „Křepčení“ na hrobě Lisabonské smlouvy, výkřiky Máme radost! a podobně bych směle srovnal se zastaralým herním projevem Brücknerova týmu. Stejně jako ve fotbale, tak i v životě jde vývoj rychle a přešlapovat na místě se nemusí vždy vyplácet…. 
Chci říct jasně, že pokud má Evropská unie fungovat, musí mít cosi, jako pravidla. Také chci, aby bylo jasné, že podle mne jedinou alternativou k odmítání společných pravidel je jen vystoupení z této organizace. Věřím, že to většina našich občanů nechce. Pokud by platil opak, šlo by rezignaci na Evropu bez konfliktů mezi státy, co ji tvoří, na konkurenceschopnost starého kontinentu na globálním trhu, na jeho energetickou bezpečnost a relativní nezávislost a tak dál.
Ovšem pravidla je nutné ctít. Irové se svobodně rozhodli, že Lisabonskou smlouvu nepodpoří. Tlačit je, aby svoje rozhodnutí změnili ve druhém, třetím, či kolikátém referendu je doopravdy hloupé a nepovažuji to za správné. A to ani v tom případě, že příčina irského Ne, podle všeho nebyla „vítězstvím svobody nad byrokracií“, ale vítězstvím jisté nevědomosti nad „hloupě složitým“ podáním věci samé. Když něčemu nerozumím, tak s tím nesouhlasím, to je podle mého názoru a zjednodušeně hlavní příčina zamítavého irského referenda.
Co z toho plyne? Ideje Lisabonské smlouvy nesporně žijí dál. Stejně jako víra a realistický přístup většiny významných evropských politiků. Já jsem tradičním eurooptimistou a irské NE si nepřekládám jako R.I.P. (Rest In Peace – odpočívej v pokoji).
A panu Platinimu jsem přislíbil, že udělám vše, co bude v mých silách, abychom v ratifikaci pokračovali. Abychom byli skutečně platnými členy týmu Evropské unie.