Prý když byl Jánošík malý kluk, ptal se svého strýce, zda je pravda vše, co stojí v bibli. Hned také upřesnil, že mu jde o pasáž, která praví: Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem. Strýc mu dle legendy bez přemýšlení pravil: Kdepak chlebem, kamenem přece lépe trefíš! Pan křesťanský předseda tedy rovnou hodil kamenem. Jiřího Čunka poslanecká rozprava kolem vyslovení nedůvěry vládě natolik roztrpčila, že politickou kulturu ve Sněmovně označil za katastrofální a nenašel pro ni zrnko omluvy.
Dobrá. Bible sice také říká, že jen ten, kdo je bez viny, nechť hodí kamenem a v tomto případě to podle velké části veřejnosti minimálně kulhá, nicméně pan předseda bez viny asi bude. Ostatně, jak dobře víme, má na to papír ze státního zastupitelství.
Avšak k meritu věci. Poslanecká sněmovna opravdu není církevní školou. Občas v ní padne nějaké ostřejší slovo, avšak poslanci se v ní snad také ještě neservali. Dokonce se mezi sebou slušně oslovují pane a paní, a přijde-li na to, dokáží se jeden na druhého usmát i dát přednost ve dveřích. To, že pak za zády se slovník mění a úsměv ze rtů mizí, nic divného. Ostatně znáte to určitě sami ze svého okolí.
Kdesi jsem četl, že hlavní potíž české politiky a politické nekulturnosti je v neschopnosti politických elit komunikovat mezi sebou a spolupracovat. Polemizovat nebudu. Lež to není, ale pravda také ne celá. Z mého pohledu by se komunikovat chtělo a spolupracovat někdy také, jenže časový průsečík oněch přání často hapruje. A proč tomu tak je? Příčin je samozřejmě víc. Třeba ta, že někteří politici, ať již sedící ve vládě nebo v parlamentních lavicích považují svou pozici za prostředek, sloužící jim k osobnímu prospěchu. Divit se, že u nás za tohoto stavu dostává politická kultura na frak?
Ta otázka mne opravdu trápí a pokládám ji za vážnou. Není beseda, či rozhovor, kdy by na mou adresu nepadla. Prý co s tím udělám? Neříkám, že nic (o svých cílených snahách pozvednout úroveň už jsem nejednou psal), ale reálných možností je málo. Z lavic jednotlivce vylučovat nemohu, to je vaše právo, voliči. Nesměle však upozornit můžu, že jiní lidé, než ti, které potkáváte na ulicích, v poslaneckých křeslech nesedí. Tamhle je cynik, tady romantik, tohle je slušňák a tenhleten každým coulem gentleman. No a ten je zase hrubián a slovník onoho nelze vůbec přijmout bez uzardění… Kdo ještě neví o čem je řeč, nechť se na tomto, či jiných serverech podívá na diskusní příspěvky. Chytrých je na nich zpravidla méně, než vulgárních. Opravdu se zdá, že pro Dušíny dnešek není, a už vůbec ne v politice.
Nikoliv bible, ale tentokrát lidová moudrost říká, že potrefená husa nejvíc kejhá. Takže by se zdálo, že ta páně předsedova rána kamenem cíl trefila. Jenže já ten problém neskrývám a klidně s ním jdu na trh. Možná toho nedělám moc, ale kdo mne znáte, víte, že s rukama za zády také nestojím.
