Skvělá česká tradice. Novodobá, ale vyzkoušená. Ryze účelová, avšak účinná. Pomluva. Kdo nebyl pomluven, jakoby nežil, opravil bych klasika. Také já, když jsem minulou neděli odjel na zahraniční služební cestu, jsem se stal terčem. Cílem snadným, neboť reagovat obratem možné nebylo. Nakonec jiné kauzy, například extrémisté v Litvínově, mikulášský kongres ODS, Clintonová ministryní, ba dokonce Bémovy hodinky se ukázaly být důležitější, než Vlčkova intervence ve prospěch výstavby fotbalového hřiště v rodné Konici.
Jenže mi to nedá. Vždyť celé se to odehrálo před více než dvěma roky. O ty peníze jsem zažádal. Podle některých jsem tím pomalu spáchal zločin! Svým způsobem mě přitom překvapuje jistá „nedůslednost“ těch, kdo „causu hřiště“ rozvířili. Mohli by totiž zjistit, že jsem v minulosti sehnal další peníze. Pro školy a sociální zařízení, ale to se asi nehodilo „do krámu“. A celá záležitost by se kauzou stala, pokud bych ty prostředky použil pro sebe. Což se nestalo. I takové případy se mezi politiky, zvláště na těch nižších úrovních, se bohužel stávají.
Suďme dále s odstupem. Státní rozpočet má spoustu položek. Kromě těch velikých, jako jsou výdaje na vzdělání, zdravotnictví, obranu či bezpečnost a tak dále, jsou v něm i položky napohled nitěrné, sloužící třeba podpoře kultury, sportu a podobně v regionech. Tyto peníze jsou posléze využity třeba na výstavbu fotbalového hřiště. Takže co takového nemorálního se vlastně stalo? Snad jen to, že místo budování hrací plochy v obci X, se totéž udělalo v Konici. A na obec X dojde později.
A proč to vlastně dělám? Média nám čas od času vyčítají, že se nás netýkají problémy obyčejných lidí. Ale týkají. Vím, že život v tomhle koutě Hané není snadný. A kdo jiný než poslanec by tedy měl pomoci? Politika přece není jen o Julínkových poplatcích, radaru nebo Lisabonské smlouvě. Je také o tom, co například konkrétního děláme pro občany ve svém regionu. A pro mne je kluk s míčem rozhodně lepší, než mladík s jointem! A určitě mě těší, že otevřením konického hřiště se rozšíří možnosti sportovního vyžití studentů nedalekého gymnázia.
Blíží se další schvalování rozpočtu. Za současné hospodářské situace ve světě to není nic jednoduchého. Přitom nejde o nic menšího, než o to, zda se nám společně podaří sladit příjmy a výdaje tak, aby dopad krize na nás všechny byl co možná nejmenší. A aby se našly finance i na rozvoj města a obcí.
A jen na okraj – porcování huňáče není českým vynálezem. K nám přišel ze země demokracii zaslíbené, ze Spojených států. Sice tam nedělí grizzlyho, ale „pork barrel spending“, čili rozdávají sudy s vepřovým, ale princip je to naprosto stejný. Jen si myslím, že tamní média věnují daleko více prostoru důležitějším věcem, třeba tomu, co udělat, aby si USA i v budoucnu udržely svoje velmocenské postavení, nebo aby se dolar nestal jen regionálním platidlem.
