Když se parlament rozhádá, dostane se jeho předseda mezi mlýnské kameny. Jako šéf to potřebuje nějak slepit dohromady, ale jako Vlček patří zase do své politické smečky. Takže se na něj nakonec mračí všichni kolem. Cizí ho mají za ještě cizejšího, vlastní za odrodilce a novináři za neschopného představitele věčně hašteřivého poslaneckého hejna.
Parlamenty jsou místy na hádání. Jenže ono je hádání a hádání. Jedna věc je hádání věcné. To do parlamentů samozřejmě patří. Argumentace o tom, jaká daň je spravedlivější (žádná) a jaké má mít pravomoci policie (minimální vůči nám a maximální vůči ostatním), je smyslem existence parlamentů. Je to také místo, kde se poličtí toreadoři mohou ukázat před svým publikem: Hle, jak jsme sliční, vymydlení a čestní. A podívejte, jak oni jsou oškliví, nemytí a zkorumpovaní.
Náš parlament je ve skutečnosti o něco málo lepší, než to zdálky vypadá. Poslanci různých barev zpravidla spolupracují. Ale to probíhá skrytě. A je to (pro média) nezajímavé. Nezajímavé je také to, že ve zhruba osmdesáti procentech opozice hlasuje s vládou. Zájem vzbudí jen to, když někdo někoho urazí, či ukáže, že je jednička.
Současná parlamentní krize má jednoduché příčiny. Vláda má poslední dobou drolivou a nespolehlivou většinu. Koalice má více sporů uvnitř, než je jí milé. Vlci se perou navzájem. Proto se koalice vydala do války s opozicí. Ukázňuje svá štěňata, že tam je nepřítel, a tam mají trhat. Snaha koalice o převahu ve všech parlamentních výborech je věcně neodůvodněná, povede jen k ponižování opozice a dalšímu stupňování napětí. Jenže teď je důležitější přivést nabídkou kořisti odbojné vlky zpátky do smečky. To je to, oč tu běží.
Opozice samozřejmě bubnuje na poplach. Koalice ji už obrala o několik poslanců, a teď chce znovu demonstrovat sílu a vytahat opozičníky za uši. Mohu k tomu pouze říci, že ducha spolupráce to příliš nepovzbudí. A opozice se musí samozřejmě snažit vrátit to vládním zbrojnošům tak, aby je to bolelo.
Nezbývá než čekat, až se furianti uklidní. Čekal bych od vlády, že se už pokusí situaci zklidnit, a že obě strany uzavřou očekávané příměří. To potřebujeme pro české předsednictví EU. S přibývajícím časem ovšem cena opozice roste. Nelze zapomenout, že vláda už několik nabídek k příměří odmítla. Opozice to určitě připomene.
