Jen suplika, či co v tom je?
Co z toho pohledu soudit o dopise prezidentu Obamovi, pod který se podepsali také čtyři naši významní spoluobčané? Možná vás to překvapí, ale ani jako přesvědčený sociální demokrat toho nevyužiji ke stavění paralel mezi tolik kritizovanou legitimitou jednání Jiřího Paroubka s Vladimírem Putinem a touto „osobní“ iniciativou několika mužů s politickým renomé.
Nemohu si však odpustit poznámku, že obsah otevřeného listu působí dětinsky a snad každého napadne, že naivnější supliku už dávno nečetl. To mne zaráží. Některé ze signatářů znám osobně a jejich rozhledu i zkušeností si vážím. Dopis na mne totiž působí jako jakési hysterické malování čerta na zeď, když autoři ignorují současnou realitu světa s jeho hlavními problémy (například světovou ekonomickou krizi) a staví středoevropský region do centra vesmíru. Co hůř - snaží se přitom vzbudit dojem jakéhosi předvečera další studené války.
Tomu odpovídá i jejich hodnocení Ruska coby země, která se „snaží realizovat agendu 19.století prostřednictvím taktiky a metod ze století jednadvacátého“. To víc než o pravdivém odrazu současné politiky Kremlu, vypovídá o skutečnosti, že sami signatáři uvízli kdesi v nepřátelskými ideologiemi prosycených padesátých letech století minulého.
Nechci se pouštět do sáhodlouhých komentářů dlouhého textu, byť by si některé pasáže dopisu obšírnější komentář zasloužily. Třeba takový požadavek, že si Amerika musí „uvědomit svoje postavení světové mocnosti a musí plánovat svoji plnou angažovanost v Evropě“, je pokusem o diktát do zahraniční politiky jiné země a navíc svědčí o naprostém nepochopení signatářů momentálně skutečného rozložení sil ve světě.
Je tu i až sektářsky znějící pasáž o úvaze „vytvoření Řádu dědictví pro mladé politické představitele“. To má být co? Podle autorů textu „by měl být vytvořen nový program, jehož cílem by bylo identifikovat ty mladé vedoucí představitele na obou stranách Atlantiku, kteří budou schopni nést dál transatlantický projekt, jemuž jsme ve středovýchodní Evropě věnovali dvacet let.“ S trochou nadsázky – zajímalo by mne, zda se v tom programu počítá i s panem Obamou ...? Protože on, jak si ostatně autoři sami „stěžují“, patří k těm americkým činitelům, kteří „nyní dospěli k závěru, že náš region je už navždy napraven a že si mohou „odškrtnout kolonku“ a přejít k jiným, naléhavějším strategickým otázkám.“
Všimněte si, že jsem se vyhnul tématu protiraketové obrany a s ní spojené otázce radaru u nás. Jenže proč opakovat, co jsem i já řekl nejednou? Signatáři tím, že mimo jiné napsali, že „zrušení systému protiraketové obrany či příliš velké angažmá Ruska na tomto programu bez konzultace Polska či České republiky, může ochromit důvěryhodnost Spojených států v celém středoevropském a východoevropském regionu“, dali jasně najevo, že mínění sedmdesáti procent obyvatel země, kde i oni jsou doma, pro ně nic neznamená.
Možná, že signatáři dopisu nakonec tak naivní nejsou. Pravděpodobně dobře vědí, že současný americký prezident a jeho administrativa se jeho obsahem řídit nebude. Budou se jím však možná zabývat jiní a je nasnadě, že se dopis stane vítanou „palicí“ v rukou těch politických, vojenských, či podnikatelských kruhů v USA, jimž je nový Obamův pohled na svět cizí.
Miloslav Vlček
O tom, co se slyšet chce, nechce a mělo by

K posledním projevům prostořekosti Mirka Topolánka už, myslím, bylo řečeno vše. Nebo skoro vše. Musím se však pozastavit nad tím, že zatímco poslední nelichotivá slova na adresu mnoha z nás zachytil okamžitě bulvár a po něm všechna hlavní česká média, jiné Topolánkovy věty zůstaly nepovšimnuty. Přitom dopad některých těchto sdělení je na život každého z nás mnohem podstatnější, než hloupé urážky. Proč?
Miloslav Vlček
Co se to s námi děje?

Kontroverznější téma pro malé zamyšlení v současných Čechách jen stěží najdeš. Napadlo mne v návaznosti nad opakujícími se zprávami, že stát se jakoby chystá prodat areál Památníku Jana Žižky v jihočeském Trocnově. Prý o něj nemá žádná státní instituce zájem. Nedovedu si představit, že by něco podobného bylo možné například u napoleonských památníků ve Francii, či jiných historických osobností v jiných státech. Co se to tedy s námi děje?
Miloslav Vlček
O vánočním klidu zbraní….

Po roce tu jsou zase. Vánoce. Ať si kdo chce co chce říká, alespoň v tomto čase má být rodina pohromadě. A pokud to nejde, má při sobě alespoň držet. Třeba na dálku. Zdejší blogerky a blogeři taková rodina podle mého jsou. Velká, složená s jedinců názorově, zvláště pak v pohledu na politiku, naprosto odlišných. Tepeme tu jeden do druhého, nic si nedáme zadarmo, pro svou pravdu jsme hotovi se přít takříkajíc do krve. Je potom možné, aby takovéto klubko názorově odlišných individualit třeba jen na pár dnů o vánocích drželo pohromadě? Dokázali by se ideově nesmiřitelní pro dny sváteční smířit? Odložit předsudky, ctít právo každého na jeho názor a místo jeho rychlého a často příkrého odsouzení se zamyslet nad obsahem jeho sdělení?
Miloslav Vlček
Tak už to Evropě zase oslazujeme

Hlavy států a vlád zemí Evropské unie se dnes schází v Bruselu, aby se pokusili nějakým způsobem strávit hořkou pilulku, kterou jim nenaordinoval nikdo jiný, než sám český prezident. Po opakovaném irském referendu štafetový kolík s nápisem „hlavní potížista“ převzala od Irska Česká republika. Je zajímavé sledovat, jakou lavinu reakcí a událostí tento fakt uvedl do pohybu.
Miloslav Vlček
Musíme se ptát (všichni)

Určitě jste zaznamenali, že se společenská situace u nás začíná razantním způsobem měnit. Důvěra v politiky a politiku dlouhodobě klesá. To není nic nového. Také důvěra v Poslaneckou sněmovnu, kterou vedu, padá a snad ne moji vinou. Opravdu alarmující ale je, že poslední průzkumy ukazují, že na historické minimum klesla i spokojenost spoluobčanů se situací v naší republice a směřováním země. Bezmála polovina lidí, celých 46 procent, si myslí, že se situace v zemi nevyvíjí správným směrem. Se směřováním České republiky je spokojeno pouze 14 procent občanů. Lidé také naznačili, že mnohem více než ústavní krize je trápí dopady krize hospodářské.
Další články autora |
Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR
Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...
Koruny místo eur. Reebok nabízel oblečení za hubičku, Češi zběsile nakupovali
Za neobvykle nízké ceny nabízel oblečení internetový obchod značky Reebok. V sekci „výprodej“ na...
Na Rakovnicku boural známý podnikatel a miliardář. Řidič druhého auta zemřel
Při tragické nehodě ve středu 4. června u Nového Strašecí na Rakovnicku se těžce zranil jeden z...
Trefili jsme Rusům základnu s letouny, které jim ještě zbyly, hlásí Ukrajinci
Sledujeme online Ukrajinská armáda oznámila, že zasáhla vojenská letiště v ruském Engelsu a Ďagilevu a sklad...
Nizozemský král je v Praze. S Pavlem hovořil o zahraniční politice i Ukrajině
Prezident Petr Pavel s manželkou Evou přivítali při slavnostním ceremoniálu na Pražském hradě...
Pumu, která utekla při krmení, stále hledají. Majitel neměl její chov povolený
V Josefově na Sokolovsku ve středu utekla při krmení puma. I když odchytáři použili dvě uspávací...
V Indii se zřítil letoun s téměř 250 lidmi na palubě, mířil do Británie
Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Velké Británie se zřítilo u letiště v...
Těla a trosky byly všude, kam jsme se podívali, líčí svědci havárii letadla v Indii
Hustá vrstva kouře ve vzduchu, mrtví lidé a všude trosky. Tak popisují svědci pád letadla v...
Nikdo by to do nich neřekl. Jaké vraždící bestie se skrývaly za fasádou líbezného páru?
Vraždy pro peníze, z rozmaru nebo pro sexuální uspokojení. Nejzkaženější manželské nebo i milenecké...

Prodej stavebního pozemku 604 m2, Luka nad Jihlavou
Za Dvorem, Luka nad Jihlavou, okres Jihlava
2 591 000 Kč
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2418x