Jak se budí medvědi

Ve vzduchu je cítit změna. Horké letní dny jsou již minulostí a vzduchem se line vůně svěžího podzimu. Sluníčko ztrácí svou hřejivou sílu a zaměřuje se na zkrášlení pestrých barev všude kolem nás. Tu a tam slétne na zem do zlatova vybarvený list. Toto krásné a vzrušující období však nebude trvat dlouho a vystřídá jej zima. Čas, kdy se příroda na dlouho odmlčí a v mrazivé letargii bude vyčkávat na jaro.

Letošní podzim, jenž měl být prodchnutý změnami a vzrušením v podobě předčasných voleb, neproběhl tak, jak si ho mnozí možná představovali. Z ulic, kde bojovali za své znovuzvolení či si hledali zcela novou práci, se poslanci zase vrátili do svých ještě teplých sněmovních lavic. Vzrušení vyčpělo a před námi jsou další měsíce nelehké práce – dotáhnout to až do jara, kdy se volební kolotoč rozjede nanovo.

Někomu by se to mohlo zdát jako ustrnutí na mrtvém bodě. Jako zimní spánek medvěda, který už se není schopen pohnout ani o krok kupředu. Jako zabřednutí do sněhu a čekání na to, až s prvními jarními paprsky začne tání.

Nikoli. Letargie je to poslední, co v tuto chvíli potřebujeme. Právě teď je ten správný čas, abychom my, politici, napravili to, co jsme způsobili či zanedbali. Hospodářská krize je stále v plném proudu a lidé jsou navýsost otráveni politikou. A právě řešení složité ekonomické situace a obnova důvěry občanů v naší demokracii jsou naše hlavní úkoly, jejichž řešení již nemáme důvod odkládat. Odsunutí voleb nám zároveň dává čas na jakési předvánoční vygruntování, neboli vypořádání se se všemi resty, které jsme z různých důvodů znovu a znovu odkládali.

Není čas ani na nečinnost, ani na předvolební hašteření. Je čas na skutečné činy, které nás posunou kupředu. Na činy, kterými dokážeme svým voličům, že si jejich hlasy zasloužíme. Abychom se před ně na jaře mohli opět postavit a žádat je o důvěru na další čtyři roky. Věřím, že dostaneme druhou šanci.