Dvě různé rovnice, ale se stejným výsledkem

Jsem vzděláním ekonom a mám rád matematiku pro její exaktnost. Dosadím-li na jedné straně konkrétní  hodnoty za x a y, na straně druhé dostanu konkrétní výsledek. Proč o tom hovořím? Protože v životě, a řekněme i v politice, tomu tak nebývá. Výsledek je pak vším možným. A tak  se v poslední době objevila následující rovnice X (Vlček) + Y (je pro tajnou volbu) = Z (jako zrada). Už počátkem tohoto týdne jsem se zmínil o seznamu „zrádců“ z řad poslanců ČSSD, kteří údajně nebudou volit Jana Švejnara. A protože v podstatě nemám šanci dokázat, že tato rovnice nemá reálný základ, začínám uvažovat, že bych přece jenom byl pro volbu veřejnou……

Ano – nejednou jsem veřejně deklaroval, že jsem pro tajnou volbu. Je to můj osobní názor. A své názory měním jen po zralé úvaze a po zhodnocení všech argumentů.
Pokud preferuji tajnou volbu, nejde mi pouze o stanovisko právníků a poslaneckých klubů. Tajná volba přece odpovídá tradici prezidentských voleb v naší zemi.  Vždyť historicky byla veřejná volba užita jen v dobách revolučních nebo nejtvrdší totality. Tajně – a to dokonce třikrát - byl zvolen nakonec i Gustáv Husák. Beru to prostě tak, že běžným demokratickým pravidlem je rozhodovat o personálních věcech v tajné volbě. Předpokládám přitom, že poslanci a senátoři se řídí nejen svým svědomím, ale také ctí stanovisko své politické strany a zájmy svých voličů. Na druhé straně – nejsem idealista, takže připouštím, že pro jednotlivce může být tajná volba „vysvobozením“ z tenat stranických direktiv, ale i předmětem různých zákulisních dohod.
Ve veřejné volbě je samozřejmě vidět, kdo jak volil. A řekněme, že třeba voliči mají právo vědět (na druhé straně – měli by znát svého poslance a měli by mu věřit…). Nejsem ani přesvědčen, že veřejná volba musí výt nutně „čistá“, bez zákulisních dohod. Osobně ji pak chápu jako určitou formu „tlaku“ na volitele. Cožpak například veřejná volba prezidenta v prosinci 1989 nebyla prostředkem nátlaku na poslance, aby v rozporu se svým přesvědčením volili člověka, kterého jejich režim věznil. Řečeno s Cimrmany – aby si zvolili svého oblíbeného disidenta…. Jestliže pak začínám uvažovat o veřejné volbě, není to v mém případě o tlaku při volbě samé. Na rovinu – spíše se chci vyhnout tomu, že po případné tajné volbě bude kdokoliv zpochybňovat a spekulovat koho jsem volil.
Všechny procedurální otázky pak beru vážně nikoliv jen kvůli formě a důstojnosti, ale výlučně kvůli obsahu. Vždyť z této jedné jediné schůze má vzejít nový prezident republiky na celé další pětileté období.
V otázce způsobu volby budu samozřejmě respektovat konsensus.  A skončil bych opět rovnicemi. Mohou být v zásadě jen dvě: X (Vlček) + Y (je pro tajnou volbu) = Z (volí Švejnara) nebo X (Vlček) + Y (respektuje veřejnou volbu) = Z (volí Švejnara).