Co jsem si přinesl ze sobotní ulice

V Praze máme za sebou dost zpolitizovanou sobotu.  V předstihu jsem se k ní vyjádřil ve svém předcházejícím blogu. Zkušenost, kterou jsem z vlastní účasti nabyl přímo v pražských ulicích, mi v mnohém dala za pravdu.

Vedle potěšitelného a zcela jasně demonstrovaného antifašistického odporu naprosté většiny našeho obyvatelstva (což je i můj osobní postoj) mě potěšili mnozí moji kolegové. Bylo jich v ulicích vidět hodně. Odéesák se vřele zdravil se socanem, komunista se zeleným, křesťané, někteří dokonce s Davidovými hvězdami na klopách, mávali kolegům politicky nezařazeným. Jednota, dokud ovšem nepromluvili. To si pak každý přihříval vlastní polívčičku. A toho jsem se bál. Té exhibice. Podpory správné myšlenky jen teď a na tomto místě. Proto jsem také na konci svého minulého příspěvku dal k diskusi několik závažných otázek týkajících se problému. Nezapadly. Mezi politiky se o nich začalo hovořit. A to je dobře. Mluví se třeba o tom, jak jsou nastavena pravidla pro povolování různých občanských hnutí, uskupení, politických stran. Jako vcelku rozumný se v této souvislosti objevuje například požadavek na podrobnější zkoumání nikoliv nějakých "pofiderních" stanov (papír přece snese hodně), ale lidí, kteří se k hnutí hlásí a především toho, co kde a jak ventilují. Nepletu se však, když tento nápad označuji jako podmíněně rozumný. Předpokládá totiž, chceme-li nebo ne, určitou míru „dohledu“ a „dozoru“ nad veřejně hlásanými názory. Nebo alespoň nad některými. A jsme znovu u té mojí základní otázky – chceme demokracii bez nebo s přívlastky? Jsou hrozby současnosti opravdu tak veliké, že budeme hlasovat pro nějaká ta, alibisticky řečeno nezbytná omezení svobody shromažďování a slova?
Jednoduché odpovědi na tyto otázky opravdu nejsou. To platí. Jako předseda Poslanecké sněmovny jsem připraven zahájit na půdě parlamentu k těmto a dalším otázkám nezbytnou politickou debatu. Zároveň si myslím, že parlamentní půda nebude stačit. Předpokládám, že do diskuse se zapojí odborníci – politologové, historici, sociologové, pracovníci vnitra a justice…. Na kolegy poslance, kteří by s takovou, či podobnou iniciativou přišli, mám však jednu prosbu. Nechejme vychladnout hlavy. Demokracie je totiž příliš křehká květinka. Omezeními, byť přijatými v dobré víře, je snadné „ořezat“ ji. Dorůstá pak ale hodně pomalu.
A ještě jen tak na okraj k sobotním pouličním dějům. Slyšel jsem policejní špičky, že opatření k zajištění bezpečnosti stála daňové poplatníky skoro patnáct miliónů. Z policejních kruhů také zazněly údaje o stovkách zadržených a desítkách odebraných zbraní všeho druhu. Zároveň se však objevila informace jen o zhruba šestici obviněných, z nichž pět je anarchistů. Tady něco nehraje a doufám, že ministr vnitra to dozajista vysvětlí. To však není důvod mé zmínky.  Uvádím to proto, že bych, a to tentokrát hodně rychle, uvítal návrh a přijetí příslušného zákona, kterým by se alespoň část nákladů na udržení veřejného pořádku přenesla na bedra těch, kdo ho jinak beztrestně porušují. Bylo by to minimálně slušné, ne?