Citát k zamyšlení

Kdesi jsem si přečetl následující citát: „Podařilo se doslova vymazat z povědomí široké veřejnosti prostou skutečnost, že původním a nejvlastnějším účelem zaopatřovacích zařízení bylo a je postarat se o obyvatele, a nikoliv o investory.“  Na pohled nenápadná věta byla autorem rozšířena v tom duchu, že železnice má dopravovat občany z nejodlehlejších míst, pošta jim tam má doručovat dopisy a telefonní společnost se má postarat o to, aby mohli komunikovat se zbytkem světa. Pisatel ještě připojil větu, hodnou zamyšlení. „Pokud se při tom docílí zisku, je to dobré a pěkné, ale není to původní smysl a důvod jejich existence,“ tvrdí.

Má pravdu? Můj názor je takový, že má. Pan Bell, či pan Meucci, i podle encyklopedií pravděpodobnější vynálezce telefonu, se svým zařízením asi nepřišli proto, že v něm viděli pouhý zdroj obrovských příjmů současných operátorů, tedy těch mobilních, především. Také ten, kdo postavil první koleje, a vagóny připojil za parní lokomotivu, chtěl dozajista především zkrátit vzdálenost mezi lidmi, a nikoliv jen bezprostředně vydělávat na jízdném.
Přemítám, kdy se karta obrátila. Dokud byly pošta, železnice a i telefonní služby zcela pod kuratelou státu, zisk nehrál zase takovou roli. Jasně že to mělo svoje nevýhody. Mnohdy se o fungování těchto služeb dalo hovořit jen s velkým přivřením očí.  Hlavní problém byl ten, že se ve státní kase hledaly stěží prostředky na jejich další rozvoj. Převod na akciové společnosti měl neduhy řešit. A také řešil.  Zařízení získala hospodáře. Nikoliv nějakého fiktivního, ale skutečného, mnohdy investora zvenčí. Vložil do něj prostředky a samozřejmě a logicky chce vložené peníze zpátky. A k tomu ještě očekává zisk. Proč by jinak v tržním prostředí podnikal? A jsme u jádra pudla, či u kořenů oné změny účelu fungování toho kterého zařízení. To byla ta chvíle, kdy se „nejvlastnějším účelem fungování zaopatřovacích zařízení“ stalo především pokrytí „potřeb“ investora.
A teď, babo, raď. Na straně jedné koncepce slabého státu, který vše, a mnohdy ještě víc, co sám nemusí (a mnohdy také neumí) řídit, předá soukromé sféře. Na straně druhé stát, co by se měl o potřeby obyvatel postarat, tedy zajistit původní účel zmiňovaných i dalších „zaopatřovacích“ zařízení.
Rozdíl v náhledu liberála a socialisty, chcete-li. Ten první říká, že zisk je tím nejdůležitějším a jediným hnacím motorem a má být za všech okolností rok od roku vyšší. Toho druhého prvoplánově zajímá, jak zařízení, která lidé potřebují, podřídit jejich potřebám a teprve v druhém kroku uvažuje, jak zajistit prostou ufinancovatelnost (i zisk) jejich rostoucí kvality.
Takové je moje zamyšlení. Mimo jiné v souvislosti s rušením některých poboček pošt, což má přinést „úsporu“ nějakých třicet miliónů, což je kapka v moři miliardových obratů České pošty.