Budiž pochválen, kdo to dokáže

Nedávno jsem se stal členem rodiny zdejších bloggerů. Povím vám, že je to hezky široké společenství lidí. A jak to v rozvětvených rodinách bývá, znát se všichni nemohou. Přesto mám pocit, že přes rozdílnost názorů tak nějak už kvůli potřebě ventilovat vlastní mínění, patříme všichni k sobě. Jelikož tomu tak dozajista je, sluší se v předvečer nadcházejících svátků popřát všem všeho nejlepšího. Nejen "rodině", ale i tomu zástupu návštěvníků, kteří naše myšlenky poctivě čtou, a třeba i na ně reagují.  

Myslím si, že my bloggeři i naši čtenáři patříme k lidem, kteří se zajímají o dění kolem sebe a to, co vidí, jim lhostejné není. To nás odděluje od proudu těch, kterým mohou být, či dokonce jsou věci veřejné ukradené.
Avšak naše pozice není k závidění. Denně vstřebáváme kvanta informací, třídíme je, zkušenostmi tvarujeme, vytváříme si na jejich obsah vlastní názor. Vzrušující a krásné, zároveň však po delším čase také trochu únavné. A tak si myslím, že na místě je na chviličku vypnout. Jen tak na pár dnů, ba možná hodin. Vánoce, se svými rituály k tomu považuji za výbornou příležitost, možná nejvhodnější. Kdy jindy by měly starosti světa ustoupit radostem v kruhu nejbližších? Vím ale, že to mnohý nesvede. Budiž tedy pochválen každý, kdo to dokáže!
Všem, kdo čtete tyto řádky, bych tedy rád popřál nejen krásné svátky, zdraví a notný kus štěstí, ruku v ruce s pohodou, ale i to, ať je vám pod stromeček naděleno co nejvíce nápadů a tvůrčí invence. To, co děláte, má smysl. To psaní sem i čtení zapsaného! Svobodně prezentovat své názory je stejné, jako nést kůži na trh. Dokáží to nemnozí a byť by psali jazykem obhroublým, vždy budou pro mne slušnější, než rezignovaně lhostejní konzumenti, s neměnností světa již dopředu smíření.
 
Krásné Vánoce!