Závan starých časů

Omezování osobních svobod, výzva intelektuálů za respektování lidských práv, protivýzva pracujících (zdravotníků), doporučování autocenzury, hysterické reakce na prezentaci jiných než oficiálních názorů. To už tady přece bylo...

Omezování osobních svobod, výzva intelektuálů za respektování lidských práv, protivýzva pracujících (zdravotníků), doporučování autocenzury, hysterické reakce na prezentaci jiných než oficiálních názorů. To už tady přece kdysi bylo…

A my dříve narození si to určitě dobře pamatujeme. To nám tehdy autoritářsky místo jednoho ministra, jak je to dnes, vládla jedna strana a veškerá omezení osobních svobod se zdůvodňovala (ostatně stejně jako dnes) nutností, abychom se tak dopracovali ke světlým zítřkům. Dříve těmi světlými zítřky měl být komunismus nyní vítězství nad virem. On se nějaký důvod se vždy najde, aby se zdůvodnilo, proč obyvatelstvo má držek pusu a krok a do ničeho nešťourat…

Pokud se toho dosáhne, pak je radost vládnout! K tomu je však ještě důležité držet lidi ve strachu. Dříve to byl strach ze zlých buržoustů (a zejména z tvrdých represí, nutno dodat), nyní je to strach z Covidu-19, který se buduje opravdu systematicky. Třeba pravidelnými zprávami o nárůstu nakažených, těžkých případech, bojem o život VIP pacientů, nebo vážných následcích po prodělaném Covidu-19.

Ne, opravdu těmito řádky nechci tvrdit, že je to situace jak za komunistů. Situace je mimořádná, naštěstí však stále ještě snad žijeme v demokracii a doufejme, že to tak i zůstane.

Přesto výše popsané paralely jsou zarážející, protože nejde o zas tak velkou nadsázku. I demokracie se vyvíjí a naším cílem by mělo být, aby se vyvíjela ku prospěchu většiny obyvatelstva, a ne ku prospěchu těch, co jsou právě u moci. Aby tomu tak bylo, je bezpodmínečně nutné bránit základní zásady demokracie a slušnosti. A jednou z nich je určitě svoboda projevu. Otevřené výzvy k autocenzuře projevů lékařů (platné samozřejmě jen pro ty, kteří mají jiný názor než pan Prymula) a hysterická reakce pana ministra na otevřený dopis, ve kterém skupina lékařů žádá „Přestaňte děsit lidi“ tedy útočí přímo na základy demokracie.

Vždyť co je na tom dopise tak závadného? Jeho signatáři se obrátili veřejně přesně podle svého práva zaručeného ústavou se svým názorem na vládu. V žádném případě nevyzívali k nerespektování platných opatření, zákonů nebo k podceňování Covidu-19, jak je jim někdy podsouváno. Nic takového tam není. Přesto se pan ministr v zásadě urazil, že si někdo dovolil publikovat jiný názor, než je ten jeho.

Nejsmutnější je na tom všem ale skutečnost, že většina těch lékařů, kteří dříve odlišné názory publikovali, s tím opravdu přestala… Stačilo zadupat a kouzlo autocenzury se po více než třiceti letech zase zaskvělo. Nebo že by nastoupila hrozba represemi? Většina zdravotnických zařízení je přece ve státních rukou nebo je na státu (tedy ministerstvu) značně závislá. A bojovníků za svobodu slova či proti podkopávání základních zásad demokracie se taky moc neobjevilo… Sečteno a podtrženo: Nic povzbudivého pro naši demokracii a naši budoucnost. Přitom není pochyb o tom, že zákony a práva občanů je nutné ctít i v obtížných časech. Pokud se tak neděje, pak reálně hrozí, že ty lepší časy hned tak nepřijdou.