Veršotepec...

Jsou chvíle, kdy pozorujete obraz a  pouhá slova k popsání toho co cítíte prostě nestačí. Potom vám přijdou na pomoc verše, možná budou trochu neumělé, možná obyčejné, ale v tu chvíli budou pro vás a pro toho komu patří  nesmírně cenné....

První...

Ty jsi byla první -
promoklá na kost v dešti...
Ty jsi byla první -
odvážně mezi trny vystavujíc slunci svoji tvář...
Ty jsi byla první -
když samota byla už nesnesitelná...
Ty jsi byla první  -
k níž jsem přivoněl a jejíž vůně pohladila rozbolavěnou duši...
Ty jsi byla první -
jejíž trn mi do kůže vyryl znamení...
Ty už navždy budeš první ....
planá růže...

Kámen ...

Stojím a sním svůj věčný sen ...

věčně omýván vlnami a ohlazován bouřemijsoucí uprostřed davů v teplých dnechi osamocený v chladných nocíchvěčně pozorující a věčně snícía přesto pevně stojící a vzdorujícíjsem to já, osamocený i sdílející sejsem to já, ohlazovaný i s ostrými hranamijsem to já, mlčící i ohlušující uprostřed bouříjsem to já, ten který setrvává pevný ve svém bytíjsem to já...                     ....kámen...

Poslední...

Listí  už opadlo a krůčky pomalýmipodzim se loučí a sem tam poletuje sníhbyla jsi jedna z prvních a jsi i s poslednímii po těch  kterým zpěv už v ranním chladu ztich.Možná jsi měla cestou hodně zvláštníradosti poslem v smutných dnech se státmožná tvůj květ jež svedl mně do básníměl barvy své  mi  do vzpomínek dát.V tichu a teple si tě prohlížíma mezi řádky andělé mí tajník srdci a duši  si tě přiklížímty krásko zbloudilá - ty prvosenko jarní :)