Jsou chvíle, kdy pozorujete obraz a pouhá slova k popsání toho co cítíte prostě nestačí. Potom vám přijdou na pomoc verše, možná budou trochu neumělé, možná obyčejné, ale v tu chvíli budou pro vás a pro toho komu patří nesmírně cenné....
První...
Ty jsi byla první -
promoklá na kost v dešti...
Ty jsi byla první -
odvážně mezi trny vystavujíc slunci svoji tvář...
Ty jsi byla první -
když samota byla už nesnesitelná...
Ty jsi byla první -
k níž jsem přivoněl a jejíž vůně pohladila rozbolavěnou duši...
Ty jsi byla první -
jejíž trn mi do kůže vyryl znamení...
Ty už navždy budeš první ....
planá růže...
Kámen ...
Stojím a sním svůj věčný sen ...
věčně omýván vlnami a ohlazován bouřemijsoucí uprostřed davů v teplých dnechi osamocený v chladných nocíchvěčně pozorující a věčně snícía přesto pevně stojící a vzdorujícíjsem to já, osamocený i sdílející sejsem to já, ohlazovaný i s ostrými hranamijsem to já, mlčící i ohlušující uprostřed bouříjsem to já, ten který setrvává pevný ve svém bytíjsem to já... ....kámen...
Poslední...
Listí už opadlo a krůčky pomalýmipodzim se loučí a sem tam poletuje sníhbyla jsi jedna z prvních a jsi i s poslednímii po těch kterým zpěv už v ranním chladu ztich.Možná jsi měla cestou hodně zvláštníradosti poslem v smutných dnech se státmožná tvůj květ jež svedl mně do básníměl barvy své mi do vzpomínek dát.V tichu a teple si tě prohlížíma mezi řádky andělé mí tajník srdci a duši si tě přiklížímty krásko zbloudilá - ty prvosenko jarní :)
