V zrcadle života...

Kdybych byl  malířem  a uměl  malovat, nakreslil  bych květ. Byl by pro mě symbolem znovuzrození, věčné obměny a krásy. Výrazem  nekonečného koloběhu života, symbolem prvních kroků a začátků cesty...Jaro miluju snad nejvíc ze všech  ročních  období. Zastav se, naslouchej a uslyšíš, jak k jeho  oslavě zpívají  v soutěži o nejkrásnější song ptáci,  podívej  se a uvidíš,  jak  příroda  v tisíci  barvách  rozehrává tu  hru, o nejkrásnější počátek života, nadechni se a ucítíš to nekonečné množství vůní, jež tě pohladí po duši, ztiš     se a ucítíš, jak tě teplý vánek něžně hladí ve vlasech...  

 Kdybych byl básníkem a uměl slovíčka skládat do rýmů, napsal bych báseň. Byla by dlouhá, předlouhá a zabrala by nejspíš celou knihu. Byla by o tom, jak se s jarem probouzí život i v mém srdci, byla by o pohlazeních a něžných dotycích. Byla by o chvílích kdy koukám do těch věrných, hnědých očí, byla by o naději jež sebou přinášejí teplé dny a byla by o přáních, která ukrývajíc v duši, šeptám vánku, aby je doručil na správnou adresu, mým přátelům tam, kde jsou nejvíc potřeba...

 Kdybych byl muzikantem, naladil bych kytaru a první z akordů, který bych zahrál, by byl D-mol. Ten akord by po mnoha měsících probudil a rozezvučel mé sladké dřevo a na své cestě do světa,  k těm jenž naslouchají, by nesl  zprávu o naději, radosti ze života a pokorném přijímaní jeho darů.. Zprávu o splněných přáních a vyslyšených prosbách, zprávu o harmonii a  souznění, zprávu o pochopení a smíření se s během tohoto neradostného světa. Ty akordy by, skládajíc se do slok a refrénu, utvořily píseň a její první slova by možná zněla : " Posvátný je mi každý ráno, když ze sna budí šumící les...."

 Kdybych byl věřícím, od rána bych děkoval bohu za všechny ty dary, kterými mě den co den zahrnuje. A modlil bych se !!! Modlil bych se za všechny ty, kteří čekají na jeho odpověď, za ty nemocné, kteří tolik touží po uzdravení, za ty toužící po lásce, jejichž srdce den ode dne vstává s novou nadějí, že je potká dotyk laskavé dlaně a něžné pohlazení, za ty staré a opuštěné, kteří tráví své nekonečně dlouhé dny, kdy o samotě a s neutuchající nadějí očekávají návštěvu, či telefon svých dětí. Modlil bych se i za sebe, abych dostal dostatek moudrosti k pochopení jeho záměrů a za dostatek síly k tomu, abych žil tak, jak je to dobré...

 Nejsem  dobrým malířem ani brilantním básníkem, nejsem nejspíš příliš dobrým muzikantem ani odevzdaným věřícím. Co dělat.....snad Bůh dá, abych byl alespoň na malou chvíli....

                                                                 ..... dobrým člověkem.....