Tradiční politické strany nejvíce chrání kožešinová zvířata před volbami

Populárním tématem, které se do veřejné diskuse vrací pravidelně před každými volbami, je zákaz chovu kožešinových zvířat.

Tentokrát se zákaz kožešinových farem dostal až do podoby návrhu zákona, pod který se podepsali někteří poslanci.

Aktuální poslanecký návrh má prostřednictvím novely zákona na ochranu zvířat proti týrání zakázat chov kožešinových zvířat za účelem získání kožešin. Vznikl na základě podkladů ochránců zvířat, o jejichž objektivnosti se dá přinejmenším pochybovat. Aktivisté neváhají v boji používat staré fotografie a videozáběry z již dávno uzavřených farem a vydávat je za aktuální. Stejně tak neautentičnost některých snímků dokazují GPS souřadnice, které neodpovídají skutečné poloze farmy. Nezasvěcený člověk tak z obrázku, který prezentují aktivisté v médiích, může nabýt dojmu, že na farmách dochází opravdu k týrání.

Abych dokázal lépe zhodnotit danou situaci, navštívil jsem jednu z posledních devíti kožešinových farem v České republice. Stav chovu této rodinné farmy na Vysočině mě velmi mile překvapil. Majitelé farmy v minulých letech investovali velké částky do zlepšení podmínek pro zvířata, které tak v současnosti nejenže odpovídají všem příslušným standardům, jak českým, tak evropským, ale v mnohém je i překračují. Zřejmě i toto způsobilo, že jsem na farmě nenašel žádné aktivisty popisované závady (např. agresivitu či apatii zvířat nebo jejich poranění).

Naopak jsou to často právě aktivisté, kteří ve výsledku zvířatům ublíží daleko více. Případy, kdy vypustili chovaná zvířata do přírody, nastříkali je barvou, aby byla jejich kožešina znehodnocena, nebo je stresovali, aby mohli natočit potřebná odstrašující videa, nejsou výjimkou. Přitom navíc ničí majetek a vybavení farem a způsobují značné finanční škody. Takto si ochranu zvířat rozhodně nepředstavuji.

Všechny české kožešinové farmy, jejichž počet se i nadále snižuje a pravděpodobně povede v příštích letech k postupnému útlumu a ukončení tohoto druhu podnikání, jsou pod přísnou kontrolou Státní veterinární správy. Ta provádí pravidelné, ale i neohlášené kontroly několikrát ročně a neshledává pochybení. Pokud vycházím z těchto argumentů, nedomnívám se, že je zákaz potřebný. Naopak by mohl způsobit, že vzniknou černé chovy, které nebudou pod žádnou kontrolou a nebudou tak pravděpodobně splňovat ani základní standardy.

Jedním z velkých problémů návrhu novely je, že chce zakázat chov, ale nijak neřeší otázku náhrad. Před několika lety museli majitelé investovat do nového vybavení, které odpovídá evropským standardům a novela investované prostředky vynaložené na tento přechod vůbec nezohledňuje. Dochází tak k situaci, že stát nejdříve donutil farmáře investovat prostředky do přizpůsobení se nové legislativě, kterou ale následně opět mění a činnost zcela zakazuje. Některým farmářům to může způsobit velké finanční problémy, zejména v případech, kdy si na nové vybavení vzali úvěr a zákaz činnosti jim ho neumožní splácet.

Jsem přesvědčen, že zákaz kožešinových farem zvířatům nepomůže. Jejich důstojné podmínky pro život zajišťují přísně nastavené standardy a kontrola veterinární správy. Je jen na spotřebitelích, zda se i nadále udrží poptávka po produktech a s tím i fungování příslušných farem.