Nákup potravin – strávit čas nad zjišťováním informací nebo nehledět na bezpečnost?

Jak se vyhnout nevhodným potravinám bez studování rozsáhlých předpisů, jejichž znalost je navíc v případě, že je výrobce nebo distributor nedodržuje, vlastně k ničemu.

Spotřebitelé si často kladou otázku, jak se vyhnout nevhodným potravinám bez studování rozsáhlých předpisů pro jednotlivé druhy potravin, jejichž znalost je navíc v případě, že je výrobce nebo distributor nedodržuje, vlastně k ničemu. Bez toho se však dnes, v době, kdy je trh zavalený širokou škálou výrobků všech druhů a různé kvality, bohužel alespoň v omezené míře neobejdeme. Jsou to právě etikety, které by nám o výrobcích měly říct v podstatě vše. Navíc jakmile si spotřebitel udělá přehled v každodenních potravinách, tato starost z velké části u dalších nákupů odpadá.

Mezi nejproblematičtější potraviny z hlediska bezpečnosti, ale i z hlediska jakosti patří dlouhodobě maso a masné výrobky. Pro spotřebitele je u masa na místě si všímat, zda je křehčené – to musí být patrné ze značení výrobku. Prakticky to znamená, že do masa výrobce vstříknul solný roztok. Sledujeme tedy uvedené množství vody a soli s ohledem na celkovou hmotnost výrobku. Poměrně častým proviněním výrobců je nedodržení limitu poměru vody a bílkovin, způsobené přidáváním vody nebo špatným technologickým postupem. Další z věcí, kterou může spotřebitel z pouhého obalu masného výrobku zjistit, jsou druhy použitého masa a jejich množství. Relativně snadno si tak můžete udělat představu o celkovém složení výrobku a hlavně o podílu té „opravdu masové“ části. Podíl kvalitního masa, odborně čisté svalové bílkoviny, v případě šunky dokonce stanovuje její zařazení do jakostní třídy – standardní (do 10 %), výběrové (nejméně 13 %) a nejvyšší jakosti (nad 16 %). Samozřejmostí v případě nákupu masa a masných výrobků by měla být optická kontrola produktu. Co se jeví jako samozřejmost, však řada z nás při nákupu nedodržuje a například balené maso si často ani pořádně neprohlédneme.

Samostatnou kapitolou jsou nebezpečné vlastnosti potravin, které spotřebitel pouhým pohledem nemůže odhalit. Jedná se o ty, u kterých Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) zjistila - například v případě výše uvedeného masa a masných výrobků - přítomnost bakterie způsobující listeriózu nebo přítomnost Salmonelly. Ke spotřebiteli by se po kontrolách neměly dostat, nicméně v tomto ohledu není na škodu v době, kdy máme u sebe neustále chytrý telefon a celodenně sledujeme sociální sítě, používat aplikace či sledovat profily provozované SZPI, která o takových výrobcích informuje.

Nemalou položku ve vadných potravinách tvoří také nejrůznější skořápkové plody nebo obilné produkty. V řadě těchto případů můžeme vadu odhalit pouhým okem při prohlédnutí v obchodě – jde o přítomnost drobných viditelných škůdců, někdy jsou ve výrobku vidět drobné pavučinky způsobené právě těmito škůdci. Balení potravin jsou však v mnoha případech neprůhledná, takže nám nezbyde než výrobek koupit a o nezávadnosti se přesvědčit doma po otevření obalu. Vady odhalitelné až po otevření jsou zejména vady chuťové povahy. V tomto případě bohužel nepomůže ani řídit se ani označením země původu. To je ve většině případů dobrovolné a výsledky kontrol neukazují na určitou problematickou zemi či region.

Podstatně menší zastoupení mezi vadnými výrobky má ovoce a zelenina, přičemž vada je téměř u všech případů stejná – překročení maximálního limit reziduí pesticidů, tedy opět spotřebitelem v obchodě nezjistitelná věc. Pokud bychom tady hledali nějaké pravidlo nákupu, dá se říci, že vadné produkty pochází většinou ze zahraničí. Vzhledem k nízkému počtu výskytu těchto produktů, bych však odkázal opět spíš na varování SPZI nebo varování prostřednictvím médií.

Na závěr bych rád upozornil na hledisko ceny, které tolik bereme při nákupu v potaz. Návyk Čechů kupovat nejlevnější výrobky bez ohledu na jejich kvalitu a původ je tu dlouhodobě. Z toho si alespoň podle toho, co mám možnost pozorovat, někteří spotřebitelé odnesli ponaučení, že nejlevnější výrobky jsou nekvalitní a jen koupí dražšího si zabezpečíme kvalitní a bezchybný produkt. Ani to však není nejvhodnější přístup. Cena mnohdy nevypovídá o kvalitě produktu. Alespoň to plyne z probíhajících kontrol potravin, které stejně jako u levných výrobků, odhalují pochybení i u těch nejdražších. Při rozhodování v obchodě je tak potřeba nehledět pouze na cenu, ale zajímat se také o složení produktu, jeho původ a další vypovídající vlastnosti.