Konec kouření v restauracích – budeme následovat zbytek světa?

Poslanecká sněmovna aktuálně projednává návrh tzv. protikuřáckého zákona. Cigaretu si tak už nezapálíte v restauracích nebo při kulturních a tanečních akcích.Ve světě platí ale i přísnější omezení.

Současný návrh zákona předložila vláda. V případě jeho schválení bude nově platit pro vnitřní prostory stravovacích zařízení úplný zákaz kouření. Stejně tak tomu bude u vnitřních prostor kin, divadel, výstavních a koncertních síní a sportovních hal. V této kategorii bylo dosud kouření zakázáno pouze částečně. Dále bude platit úplný zákaz kouření ve všech vnitřních prostorech sportovišť a v zařízeních, kde se budou konat kulturní a taneční akce.

Jaké jsou očekávané dopady vládního návrhu protikuřáckého zákona? Spotřeba tabákových výrobků by měla dle odhadů klesnout o zhruba 5 %. S tím souvisí nižší výběr spotřební daně, ale zároveň by mělo dojít ke zlepšení zdraví občanů a tím snížení nákladů na zdravotní péči. Čeho se bojí část provozovatelů, je snížení tržeb v důsledku zákazu kouření. Chceme ale vyměnit tržby za zdraví lidí?

A jak je omezováno kouření ve světě? Z vlastní zkušenosti můžu říci, že v rozvinutém světě jsou zákazy a omezení týkající se kouření mnohem přísnější.

Při mé návštěvě Austrálie jsem se ve státě Victoria setkal dokonce s podstatně přísnějším přístupem ke kouření na veřejnosti. Nesmí se totiž kouřit nejen v restauracích samotných, ale i v jejich okolí a to dokonce až do vzdálenosti 150 metrů od restaurace. V severských zemích se zase přistupuje přísněji již k samotnému prodeji tabákových výrobků. Když jsem si chtěl v Norsku v supermarketu koupit cigarety, nejprve jsem nabyl pocitu, že vůbec nejsou v nabídce. Cigarety a další tabákové výrobky nejsou vystaveny na prodejní ploše, ale jsou na vyžádání v oddělené místnosti, kde je možné je zakoupit.

Kouření v restauracích zakazují postupně i státy západní Evropy. Zákaz tak například platí v Belgii, Francii, Španělsku či Nizozemí.

Opakem předchozích příkladů je Indonésie, která kouření v podstatě vůbec neomezuje. Kouří se tam úplně všude. Kouří dokonce i malé děti na veřejných prostranstvích. Nápodoba dospělých dělá své. V Evropě v jedenadvacátém století je tato cesta jen stěží představitelná. Proto se jako vyléčený kuřák přikláním k podpoře protikuřáckého zákona. Do řad militantních nekuřáků mne však nepočítejte.