Proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě? Státní byrokracii se nepodařilo prodat ani to jedno kilo přivezeného konopí a aby nemuselo být spáleno na konci expirační doby, bylo nabídnuto pár pacientům jen za jednu korunu.
Že to zní jako hloupost? Kdepak. Než se na všechno vypíšou výběrová řízení a stanoví komise a další instituce, pro schvalování, trvá celý proces měsíce a roky. Nakonec je všechno tak drahé, že celá aktivita byla pro potřebné - pacienty, skoro zbytečná. Ti potřebují léčivo ihned, ne za několik let a za cenu, kterou si můžou dovolit. Nakonec si lidi seženou svoje zdroje ihned a za několikanásobně nižší peníze.
Trend ve zdravotnictví (nebo obchodu se zdravím) je v posledních letech od státu a zainteresovaných firem, vychytat a zavřít všechny ty maličké finanční kohoutky kapající mimo hlavní peněžní toky. Ani kapka nazmar do potůčku alternativních směrů nebo léčiv. Naštěstí se to zatím nepodařilo a doufám nepodaří. Stejně se bude půlka republiky mazat konopnou mastí s účinnými ingrediencemi za stovku, ne nějakou slabou a předraženou náhražkou a potřební nemocní si shánět léčivý materiál z levných místních zdrojů. Možná nebude mít vždycky holandské grády, ale smyslem není zhulit se, ale ulevit trápení nemocným s různými diagnózami.
Tak tentokrát se stát ve své vypečenosti vypekl sám.
