Vždycky mě překvapí, kolik zloby, nenávisti a odsuzování se okamžitě objeví u každého článku o domácím porodu. Nejvíc divné je, že většina těch jedovatých a zlých příspěvků je od mužů. Ti jsou obvykle na porody největší odborníci. Ženy jsou uráženy a napadány nejrůznějším způsobem. Proč?
Je to netolerance k odlišnému názoru a pohledu na svět než je ten tzv. "normální", konzumní? Nerozumí nebo nechtějí rozumět ženám jejich důvody pro domácí porody? Má tady právo do věci mluvit stát, v údajném zájmu rodícího se dítěte, jak se často ozývají hlasy (když prý matky nemají rozum)? Náročné otázky, složité odpovědi.
Porodní báby nebo asistentky nejsou nic převratného nebo nového. Ostatně mého syna rodila v nemocnici v noci jedna asistentka a nikdo se tomu nedivil. Ostatně vliv psychiky matky v těhotenství, při porodu nebo do určitého věku dítěte jsou všeobecně známé informace. Což je jeden z mnoha oblíbených argumentů nepřátel těchto matek: chtějí se při porodu cítit dobře a bezpečně ve svém prostředí - prý je to znamení jejich sobectví. No nevím, kdo se cítí líp v nemocnici než doma?
Co mě vždycky fascinuje v posuzování (vůbec všeho alternativního) je dvojí metr. V alternativě je (podle některých reakcí, včetně oficiálních kruhů MZ), všechno špatně, zatímco ve zdravotnictví všechno dobře. Komplikace nebo úmrtí jsou špatné jen na straně těch odlišných, zatímco u těch oficiálních je to normální.
Prosadit si domácí porod vyžaduje spoustu odvahy, ustát si vlastní rozhodnutí, převzít zodpovědnost za vlastní život a riskovat (a užít si) spoustu negativních a zlých reakcí od širokého okolí. Být odlišný není pro slabé povahy. Já je spíš obdivuji, přestože sama bych ten tlak ze všech stran asi neustála.
Ale proč tohle téma vytáčí tolik lidí, kterých se to netýká nebo by si takový způsob porodu nevybraly (ženy) nebo rozčiluje tolik mužů, tomu pořád nemůžu přijít na kloub. Dokáže mi to někdo normálně vysvětlit?
