Pracovali byste za 50 nebo 55 korun na hodinu hrubého? Případně s příslibem možných příplatků za sváty a noci? Někde i slib pozdějšího nepatrného osobního ohodnocení? Dokázali byste s takovou výplatou vycházet? Těšilo by vás za ně chodit do práce? Dali byste do ní osobní nasazení a nadšení? No raději nechci slyšet odpověď. Ano vím, jsou oblasti, kde není ani tohle, ale copak hodnota lidské práce, snahy, energie a času je opravdu tak nicotná?
Samozřejmě jsou práce, kde stačí se zaučit, nemusíte být génius, ale tam se zase dost "namakáte", ať už fyzicky nebo časově (recepce, hlídání). Co jsou podřadné práce? Na jakém čísle začíná novodobá otročina? Za čo už je ponižující dělat? A to nechávám bokem nároky jako je práce navíc za nic. Nebo variace na zkrácené úvazky. Začneme jednou dělat za misku rýže (pytlík brambor) a ubytovnu?
Ne. Tyto nabídky vůbec nejsou vyjimečné, naopak. U některých druhů nekvalifikované práce naprosto běžné. Koho můžou takové podmínky inspirovat k odchodu z Úřadu práce do pracovního procesu? Úplně rozumím těm, kteří by za normálních okolností byli ochotni pracovat (ale s takovými částkami za svou práci by se prostě neuživili) a raději se zorientují a využívají možnosti různých sociálních dávek.
Pochopitelně dokud je někdo ochoten pracovat za jakoukoliv cenu (a za jakýchkoliv podmínek a zacházení), tak proč by se něco mělo změnit? Pořád je tu stará známá fráze: "Když se ti to nelíbí, tak vypadni, za dveřmi stojí další!". Hmmm když někdy vidíte, jak bleskově se v některých zaměstnáních střídají pracovníci, jejich nadšení, pracovní nasazení (neodsuzuje je, chápu a rozumím), tak sice ta fronta za těmi dveřmi je opravdu dlouhá, ovšem vážně je ten průvan to pravé ořechové, zvlášť ve službách?
Jaká je skutečná hodnota člověka a jeho práce?
