Je fajn si zahrát na vlastního posluchače. Co a jak naše pusa vypouští. Krásně se umíme negovat, popírat to, o čem mluvíme a ani o tom nevíme. Můj oblíbený slovní blábol dlouho byl - jakoby.
Slova jsou mršky nenápadné, denně používané, leč mírně záludné. Když dělám něco "jakoby", tak vlastně nic moc, nedělám to na plné pecky, jen takový vlažný čajíček. Možná, asi, pravděpodobně a jiné perly slovního ředidla mají podobný účinek.
Zajímavou kombinací jsou nelogismy či negace toho co, říkáme. Je-li něco hrozně, či strašně krásné, tak jaké to doopravdy je? Strašné nebo krásné? Buď a nebo? Napadají vás další nesmysly, které používáte?
Slova mají velkou moc, stejně jako myšlenky. Dokáží nás nastartovat na jízdu do jiné komunikační dimenze nebo shodit to, co říkáme druhým, do kategorie "nejistý, zmatený, nesrozumitelný, nelogický". Nebo rovnou do šuplíku "žvanil, pako, blábolil". Totéž ovšem platí o písmenkách, co vyplodí prsty bloudící po klávesnici.
A co jsem tím chtěla říct já? Dávat si pozor na to co a jak říkáme se vyplatí. Pracuji na tom. Tedy nikoliv: budu na tom pracovat, snažím se na tom pracovat, chci na tom pracovat. Vidíte ten rozdíl?
Změna v v životě nemusí být extrém. I malý krůček udělá spoustu práce a potěší.
