Vždycky mě fascinuje, kolik lidí řeší vztahy ostatních, speciálně žen, co si najdou mladší muže. Proč tolik zloby a hnusných řečí? Závist, nespokojenost s tím co má kdo doma nebo co na tom lidi pořád tak dráždí?
Najít v dnešní době opravdu dobře fungující a kvalitní vztah je cosi, pomalu se rovnající zázraku. Hromady vztahových poraden, koučů a jiných chytrolínů, moře webinářů a textů na netu, jak v 5 nebo 10 krocích někoho sbalit, jak s ním komunikovat, žít a nakonec se rozejít a seznamovat se s dalším exemplářem, svědčí o tom, že s partnerstvím mezi mužem a ženou cosi nehraje. A být singl celý život je fakt tak báječné?
Otřepané pravidlo: muž vyměňuje manželky za novější modely a dědové rodí - jak se říká - sám své vnoučky, nepřipadá nikomu divné, ale kolem žen co mají mladšího se vždycky strhne povyk, jako by ostatní bydleli s nimi v jedné domácnosti a jak média tak diskutéři mají jasno, co je za tím a jak to dopadne. Nedají jim pokoj a štvou hnusnými řečmi.
Hlavně, když to vyhovuje těm dvěma, tak co je do toho ostatním. Život není o té chvilce před foťákem nebo protivnými novináři, ale o té každodennosti, spolupráci, komunikaci a vzájemném vztahu mimo kamery. Proč by žena měla být s někým, kdo by vyhovoval ostatním? Starší chlap je zárukou něčeho? Houby nikdo není zárukou ničeho...
Lidi koukejte hlavně po tom, jak to máte vy. Jste sami? Jste ve vztahu a spokojení? Jste ve vztahu, který nestojí za zlámanou grešli, ale z nějakého důvodu se z něho bojíte odejít? Pokud ano, pak můžete zkusit prásknout dveřmi a najít si nového partnera, kterého sice vaše okolí nerozchodí, ale vám s ním bude fajn. Vy s tím člověkem žijete, ne sousedi nebo bulvár! O čem jsou spokojené vztahy?
