Recept na dobré manželství fakt existuje!

Už delší dobu je pozoruji. Pár, který našel recept na dlouhodobý kvalitní a oboustranně uspokojivý vztah. A prý v ČR je takových párů téměř 2 000 000. A je to tak jednoduché, až z toho padá brada! 

Potkávám je spolu. S železnou pravidelností, den co den.  Ať je venku krásně, nebo nevlídno. Ať jsou na sebe naštvaní nebo láskou přetékají. Ať je před výplatou nebo po výplatě. Vždycky. Vždycky spolu.

Ten obraz mne zajímá a snad i dojímá. Co je k tomu vede? Po tolika letech? Nevím, jak se jim doma žije, ale venku, venku tvoří harmonický pár. Sehraný a vzájemně se respektující. Ona ví, co chce on, on ví, co chce ona. Je možné, aby to takto fungovalo? Vždyť jsou tak rozdílní. Na první pohled, a přece. Kladu si otázku, zda jejich soulad není náhodou důsledkem jejich vytrvalého chození.

Jo, chodí spolu a asi nikdy nepřestanou. Stalo se to jejich součástí. Možná v době první zamilovanosti to byla nádherná a vzrušující chvilka, ale už jsou spolu tak dlouho,  že jejich vytrvalost spíš udivuje. Dívám se na ně a v hlavě se mi honí myšlenky, co jeden druhého za ta léta chození naučil.

Tento čas je jen a jen jejich.  Jeden s druhým může počítat. Nevím, co by se muselo stát, aby se jejich vycházka neuskutečnila, snad jen onemocnění nebo odcestování jednoho nebo druhého.  Zkrátka, vždycky si na tuto svoji chvilku čas najdou, protože jsou si vědomi, že se bez ní obejít nechtějí.

A jen si pouštím svoji fantazii, že minimálně jeden z páru se na tuto chvilku vždycky moc těší a nemůže se dočkat. A vypadá to, že jeden pro druhého se třeba někdy obětuje (to když už jsou venku a na obličeji není vidět zrovna rozzářený úsměv), ale asi to nevzdá. Neodmítne. Přistoupí na výzvu a jde.  Jdou spolu, jdou vedle sebe. Někdy blízko sebe, někdy se drží, jindy ne. Někdy jen mlčí a jejich ticho je jakési měkké. Nedusí. Jakoby slova v těchto chvílích byla navíc. Protože jdou, a to stačí. Jindy zas slova plynou sama od sebe, a i tak je to dobře. Souhra, kterou jim může leckdo závidět.

Za ta léta si už vytříbili tempo, jeden druhého už zná. Ví, co je vhodné a co už ne. A dokonce se nebojí dát si své požadavky najevo. Jeden i druhý. Svět, div se, skončí to vždy smírem.

Někdy se zastaví, postojí, prohodí pár slov. Dokonce jeden druhého pohladí, zaboří svoji hlavu, nebo se jen beze slov dívají do očí. Uff, dojemné. Jindy zase zrychlí, jako by jim něco utíkalo. Ale jdou spolu.

Najdou společný směr, společné tempo. Věřím tomu, že vynakládají námahu. Někdo se zadýchá více, jiný méně, ale nemají potřebu to poměřovat. Protože hlavním cílem, je být spolu.

Nevím, kdo vybírá směr a cíl cesty, kdo řekne:“ pro dnešek dost, jdeme domů“. Ale jisté je, že ten druhý to bere a přizpůsobí se. Někdy je jejich trasa bez překážek, jindy se musí potýkat s nějakou nepředvídatelností, ale ještě se nestalo nic takového, co by je od chození odradilo.

Občas je možné zahlédnout jiné rozpoložení. Jako by potřebovali nějakou situaci rozchodit. Jako by se potřebovali pohnout z místa a proč ne, i k tomu může tato vycházka posloužit. Jen je patrné, že jejich pohoda je něčím narušená. Nu co, i to se stává. Ale zase ten stejný obraz. I v těchto chvílích jsou spolu a jdou spolu.

A jak takto chodí, jejich vztah sílí a roste. Poznávají se stále víc a víc. Jeden bez druhého si už život neumí představit. Možná je troufalé představovat si jejich soukromí, ale chci věřit, že i doma se k sobě umí chovat spíše hezky. Možná si spolu jen tak hoví. Možná spolu dovádí…Možná mazlí. Jisté je, že k sobě patří. Že mají krásný vztah. Že spolu chodí a asi jen tak chodit nepřestanou.

Moc jim to přeju. A přála bych to mnoha dalším párům, které hledají lásku a porozumění. Lidem, kteří hledají totéž, co našli oni jeden v druhém a pro druhého.

Jsem na konci a přemýšlím, co dodat. Jo, zbývá už jen jedno jediné…představit hrdiny tohoto příběhu.

Je to člověk a jeho pes. Dvě bytosti, které objevily podstatu dlouhodobých vztahů. Totiž, že ti, co se skutečně milují, spolu nikdy nepřestanou chodit. Nespokojí se s tím, jít si někam sednout nebo spolu spát. To všechno je moc příjemné, ale na dobrý vztah to nestačí.

Choďme spolu, a věřím, že i naše manželství, naše partnerství bude krok za krokem pevnější.