Životní restart znamená jít dopředu. Jinak. Teď. Možná by to nejlépe vyjádřil nadpis "Kupředu přes minulost". Nejde to bez zastavení. Nejde to bez ohlédnutí. Jak nezapomenout na to, co bylo krásné? Jak nenechat trable přehlušit radost? Jak se vyvarovat toho, co mně bralo radost? Jak neopakovat chyby, které mě udolaly? Pokud mám odvahu a umím být k sobě pravdivá, pak je to ta nejlepší investice do nového začátku. Ohlédnout se pravdivě znamená vidět minulost v jasných konturách.
Najít, co bylo hezké, prospěšné a být za to vděčný. Přiznat si, že ne všechno bylo fajn. Ale i to, co bylo bolavé, mne vybavilo do současnosti odolností, možná nadějí, v každém případě moji vlastní životní zkušeností.
Ohlédnout se s odvahou znamená, že vše, co uvidím, je skutečně moje. Můj příběh se všemi hezkými i méně příjemnými peripetiemi. Prožila jsem to nebo někdy jen přežila.
Životní restart znamená jít dál a přestat se bát. Neusurpovat si právo na absolutní kontrolu, že něco musí být takové, jak chci. To už tady bylo. Vyčerpává to. Čím jsem starší, tím více mi vyhovuje proces plynutí. Dokonce jsem našla i výstižný citát: "Netlač řeku, teče sama".
Nevím, jestli právě v tom jsou starší lidé moudří, ale možná životní zkušenost je naučila, jak smysluplně využívat rezervoár vlastní energie. Jaké jsou jejich priority, co za to stojí, co je skutečně nezbytné (o tom moc hezky píše J.A. Komenský v díle jedno nezbytné) a co je mrhání silami.
Uvědomuji si, jak je těžké vybrat to podstatné, když nabídka je tak široká. Mediální i společenský tlak vytváří iluzi štěstí právě v množství a výjimečnosti zážitků. Obávám se, že jde pouze o fata morgánu, která nahrazuje hloubku toho, co jako lidi hledáme.
Právě v okamžiku zastavení, jakési životní STOPky se dotýkám své touhy. Té nejhlubší, zasypané odpadky konzumu a laciných náhražek.
Ohlédni se! Bez tohoto procesu je jakákoliv cesta jen dalším pokusem o novou cestu pokus-omyl. Možná přidám další citát: "Nenaříkej, že něco skončilo, ale buď ráda, že to vůbec mohlo být!"
Nic z toho, co (ne)bylo, nejde vrátit, nejde vyškrtnout, nejde dohnat. Proto chci z minulosti přijat vše, co se stalo a bylo. S vděčností za to, co bylo hezké. S vděčností za to, že to co zrovna hezké nebylo, jsem přežila a zvládla.
Protože jen tak se zbavuji koule u nohou, která by mne věznila v sebelítosti, v naříkání, že to mělo být nějak jinak.
Vděčnost pomáhá najít nový zdroje síly a energie. Čekají mne další 3 kroky. Jdu do nich s odhodláním!
Příště: Uklid si!
